Článek
Předsedu vlády prof. Petra Fialu nazval tento bruselský nájezdník „tím pánem, co mluvil na začátku“. Premiérská zdravice je mu evidentně málo, proto nejspíš zkouší, kam až může zajít. Ono totiž vůbec nejde o žádného Červenáčka z Rychlých šípů, ale protřelého matadora, zabydleného v bruselské metropoli.
Počet členů stabilizován
To je možné vidět i na tom, že ani v Evropském parlamentu, kde nyní panáček zvedá ruce, nezveřejnil na svém profilu vlastní životopis!
Přístup k věcem veřejným se v současné době u členů spolku Piráti začíná stávat diametrálně odlišným než bylo v dřevních dobách jejich cílem. Liberální proud se pokouší vytěsňovat lidé, kteří hovoří o asertivitě, i když vlastně zabetonovávají status quo.
Strukturu má totiž tato partička poměrně uzavřenou. Kdo chtěl být Pirátem, mohl se jím stát. Nyní panují stejně jako v centrifuze na matějské pouti spíše odstředivé tendence. Proto je počet členů dlouhodobě konzistentní lehce nad tisícovkou.
Vzdělání nehraje roli
Na to, že Česko má 14 krajů a více jak šest tisícovek obcí (pro oblast soudnictví ještě formálně děleno na 76 okresů), je počet členů necelých cca 1 300 připraven obsadit i rozvrzanou židli na každé radnici, aby byl spokojen a malá domů.
Když totiž nejsou po ruce loajální odborníci, nastupují programu věrní straníci. Jen díky tomuto jednoduchému postupu nám pak mapa země buď rudne, oranžoví, modrá nebo hnědne. Podle toho, na kterou stranu se přelije přízeň voličů, kteří pak mohou jen se zatajeným dechem doufat, že to nějaký odborník na úřadu přežije.
Na nabídky na získání praxe v podobě práce na úřadu se tak u Pirátů dlouhá fronta stát nemusí. A že získané vzdělání nehraje žádnou roli, o tom svědčí životní příběhy některých lidí, kteří dnes skrývají svoji tvář za tmavými okénky luxusních vozů.
Voličská základna se vyvíjí
Každá politická strana má právo na svůj vývoj. O jejím úspěchu nebo neúspěchu rozhodují voliči. Buď jejím kandidátům dají zelenou k rozletu nebo je odsunou do propadliště dějin. Jde o normální soutěž.
Hnutí Starostové a nezávislí se podařilo Piráty v posledních volbách vykroužkovat. Pomocí tužky a formuláře se z odznaku oblíbenosti na kandidátce stala nábojnice se smrtícím obsahem.
Volební právo svědčí všem obyvatelům starším 18 let. To je slušný počet osob, které mohou každé 4 roky zamíchat kartami. Uchazečky a uchazeči o vstup na piedestal tak mohou dnes více přemýšlet a třeba i začít provádět sebereflexi.
Výkřik „Čauky mňauky,“ může zdomácnět v uších teenagerů stejně jako kdysi „Čágo belo, šílenci.“ Dopadnout s ním je však možné jako v případě Kateřiny Jacque ze Strany zelených. Voličem Pirátů dnes již nemusí být kluk nebo holka po maturitě či absolvent s čerstvým diplomem, ale životem ošlehaný pragmatik. Pokud chtějí být Piráti za pár let co platní, nesmí brát úřadům jejich důstojnost.
