Článek
Velmi brzo se tak ukázalo, že zdravý rozum dokáže narazit na úřednický moloch. Máš ruský pas? Sem už se nepodíváš, zaznělo ze Strakovy akademie. Bez ohledu na souvislosti.
Svíčku koupila po cestě
„Byla jsem v práci, když mě kolega říkal, že došlo k úmrtí Navalného. Chvilku jsem plakala, úplně mě to dostalo,“ dozvěděl jsem se od Ariny Dolgopolové, studentky pražských práv, která je odbornou asistentkou místostarosty a radního na městské části Praha 3.
Podívala se na Facebook a měla jasno. Den bude dlouhý, musí jet projevit svůj nesouhlas s realitou ruské politiky. A kam jinam než před ruskou ambasádu?
Objevila se tam kolem druhé hodiny a přijíždělo mnoho dalších lidí. Nikým neorganizováni. I Arina přišla jen s plakátem, který rychle vytiskla na radniční kopírce a svíčkou, kterou koupila po cestě. Jiná forma protestu ji nenapadla. Za důležité však považuje sdělit světu svobodně svůj názor.
Státu by mělo vládnout právo a lid
Alexej Navalnyj mohl být ruským prezidentem místo Vladimíra Putina. V čem vlastně spočívala jeho prozápadnost? Když jsem Arinu poslouchal, řekl bych, že se spíše ukrývala v jeho přirozenosti. Nešlo podle mě o nic výjimečného…
„Mně je 21, ale byl důležitou součástí mého nitra,“ svěřila se mně studentka. Nejvíce jí zaujal jeho pořad na Streamu, který poslouchala každý čtvrtek, kdy vysílal. To bylo před 6 lety. Říkal v něm, že krást se nemá a odhaloval korupci v Rusku.
„Neustále opakoval, že stát je prostorem vůle práva a lidu, pak ho zavřeli,“ vzpomíná. Odsouzen byl k poměrně dlouhému trestu odnětí svobody. Ten mu byl ještě nedávno zostřen přemístěním na Sibiř.
Pochodeň může zvednout kdokoliv
Navalnyj Rusům zanechal poselství i pro případ své smrti: „Pokud mě zabijí, půjde o znamení toho, že jsme silní,“ řekl ve filmovém dokumentu s názvem Navalnyj, který získal Oskara za nejlepší snímek na festivalu Sundance.
Podle Ariny někteří z truchlících plakali. Spojovalo je však jedno, na transparentech byl jasný vzkaz Putinovu režimu. Stálo na něm jediné slovo. VRAHOVÉ.
„Dodával sílu obyčejným lidem, kteří nechtějí ohýbat záda,“ dozvěděl jsem se od studentky pražských práv. Třetí semestr má úspěšně za sebou. Líbil se jí na něm jeho smysl pro humor, brala ho jako člověka z oceli. Možná to bude časem právě ona, kdo zvedne pochodeň a povede Rusko dál. Je na každém z těch, kteří respektují demokracii a svobodu, jak s těmito hodnotami ve svých životech naloží.
Navalného zavraždili, Rusové v Praze protestují. Do toho někteří zažívají zcela absurdní situace, kdy lékařka z motolské nemocnice, původem z Ruska, nemohla a nemůže realizovat setkání se svými rodiči: „Jednodušší je sejít se v Berlíně než v Praze.“
