Článek
Kdo jich má více, může si blahopřát. Pokud je potomek v rodině jen jeden a má velké vlastní výdaje, může to být horší.
Pomoci bližnímu je normální
Pokud se rodiče ocitnou v seniorském věku, mají nárok na zasloužený odpočinek a přijde období, ve kterém nemají na jídlo, měl by pomoci stát prostřednictvím dávkového systému. Jestliže by vyschla i tato záchranná síť, svoji peněženku by mělo otevřít každé dítě takové osoby v nouzi.
Nejde jen o projev mezigenerační solidarity, která by měla být člověku přirozená, ale i o projev úcty a dobrých vztahů v rodině. Děti totiž vylétnou z hnízda, ve kterém se jim mnohdy zcela jistě dobře žilo a nemělo by jim být cizí bez okolků pomoci, když vlastně za vše vděčí svým rodičům. Stát s nataženou rukou a chtít více a více, i když to vlastně vůbec nepotřebují, není důstojné a mravné!
Zvlášť, pokud si na své živobytí již sami vydělávají. Dávají tím pak dobrý příklad i svým dětem, kteří je nemusí později nechat na holičkách, až to budou sami časem potřebovat.
Vyživovací povinnost může nařídit soud
Příslušné právní normy jde již nyní nalézt v občanském zákoníku. Dospělý a vydělávající člověk je povinen, pokud se rodiče ocitnou v tísni, přispívat na slušnou výživu.
Tou však není myšleno zakoupení šlehačkového dortu na návštěvu nebo darování plata obložených chlebíčků či vysazení rajčat na pozemku rodičů a jejich následné otrhání třeba pro vlastní potřebu. Tím je myšleno zajištění slušné zdravotní péče, slušného bydlení, kulturního vyžití a oblečení.
Anketa
Bohužel to není automatické, jak by se mohlo zdát, že by v rodinách mohlo být. Rodiče se však v případě nedohody se svými potomky mohou obrátit na soud, který je oprávněn výši výživného určit. Hranicí pro rozhodnutí o výši výživného jsou dobré mravy. Pokud je sám potomek rodičů v dlouhodobě nepříznivé situaci z důvodu zdravotních omezení, nikdo ho z kůže nesedře.
Dary za života mohou přinést smůlu
Je dobré, když lidé ve vyšším věku nakládají se svým majetkem z produktivních časů spíše obezřetněji, než aby podléhali návrhům svých dětí na přepis té či oné nemovitosti nebo zapůjčení jakékoliv peněžní částky. Těžko nabyl, rychle pozbyl, říká jedno z tradičních úsloví.
Soudní praxe zná již případy, kdy potomek pod jakoukoliv záminkou získal byt či dům a v něm pak nemohl rodič ani spokojeně dožít, i když v něm prožil celý život. Stává se to nejen pokud se dítě zadluží a nemovitost se ocitne v exekuci, ale zejména pokud je ve vztahu s uzurpátorskou osobou.
Pokud je zřízeno i na první pohled jisté věcné břemeno dožití, nový vlastník může zakázat dožívajícím návštěvy, započít s dlouho obtěžující rekonstrukcí, měnit dispozice místností a jiným způsobem ztěžovat oprávněným život. S jediným cílem – vystrnadit je!
Právo na důstojný život má každý člověk. Životní úroveň seniorů sice díky pravidelným valorizacím důchodů stoupá, pokud se inflace drží na uzdě, ale když jeden z manželského páru odejde na onen svět, je zde problém jako hrom. Dva důchody sice přinesou každý měsíc do domácnosti často 30 – 40 tisíc, ale jeden už na stále stoupající výdaje stačit sám nemusí. Děti by tak neměli zapomínat na své rodiče a bez velkých okolků jim sami přilepšit!
