Hlavní obsah

Škola za mřížemi změnila životy. Ne všem – ale těm, kteří chtěli

Foto: pexels.com

„Oni“ (žáci) bydleli „tam“ (ve vězení) a „my“ (pedagogové) doma. Dnes to nikdo nepozná.

Je to více jak 14 let, co jsem v jedné věznici otevřel učiliště pro dospělé odsouzené. Vyučit se v ní mohli v učebním oboru malíř - lakýrník. Nenapravitelným nepomohla. Těm, co chtěli pomoci, ano.

Článek

Psal se rok 2011 a v září byl první školní den. Dospělí odsouzení muži se seznamovali s vyučujícími, každý žák dostal učebnice, sešity, propisku a tužku na rýsování. Pravítka s kružítky půjčoval v hodinách matematiky kantor, aby na ubytovně nedošlo k bezpečnostnímu incidentu. Do povinností odsouzených, kteří byli přijati ke vzdělávání ve Střední škole VIZE, se dostala další povinnost. Rozvrh hodin.

Kdo se nechtěl vracet, nevrací se

Někoho jsme učili vyjmenovaná slova, jiný si zopakoval násobilku, ale setkali jsme se mezi žáky i s absolventy vysokých škol. Brána za svobodou jim zaklapla a bylo jen na nich, jak si se svým životem do budoucna poradí. Na pedagogický sbor byla kladena přísná měřítka, cílem bylo nejen předat kompetence ve vyučovaném oboru, ale pokusit se probudit v netradičním žactvu i  chuť do života. Do spořádaného normálního žití.

Nejsme a nebyli jsme kouzelníci, u někoho se to podařilo, u jiného ne. S absolventy se tak občas potkáváme po celém Česku na více či méně pravděpodobných místech. Jsem rád, že některým se daří plnit si své sny a doufám, že těm, kterým zatím pšenka z důvodu jejich volby věnovat se zločinu, se jednou rozsvítí a přestanou se honit za svými vzdušnými zámky.

Kdo páchá, sedí

První, kdo se na nás obrátil po propuštění, byl jakýsi M. Neměl kam hlavu složit, a tak jsme se s kolegyní v mžiku stali sociálními pracovníky. Nebyla to naše povinnost, jen zájem o další osud konkrétního člověka. Podařilo se. M dnes už nebydlí na ubytovně, kde trávil první dny po propuštění a ani se nepoflakuje po ulici. Má svůj obecní byteček, do kterého si nastěhoval přítelkyni a nejenže se vyučil, ale časem i odmaturoval a vyzkoušel si studium na vysoké škole. Jeden semestr byl studentem oboru Adiktologie na 1. Lékařské fakultě UK v Praze. Po celou dobu od propuštění si také udržel práci.

Na něj se nabalilo mnoho našich dalších absolventů, kteří už dnes mají zahlazené trestní rejstříky, znovu navázané kontakty se svými blízkými a žijí si své poklidné životy. Už nepotřebují ke zvýšení adrenalinu páchat zločiny a tudíž ani vězení pro ně není, protože se začlenili do společnosti a normálně fungují. Ti, kteří neměli zájem udělat se sebou nic, opět skončili za katrem. Třeba jim to dojde později…

S panem M jsme se letos spolu s kolegyní Marií Formáčkovou, která učila češtinu a němčinu, sešli potřinácté. Vždy si mezi svátky dáme tatarský biftek a zavzpomínáme. Vzdělání jakéhokoliv typu přispívá jako důležitý preventivní faktor ke snížení kriminality.

Střední škola VIZE fungovala jako fenomén a experiment v jednom do roku 2018. Stopa po ní zůstala výrazná a pozitivní. Dnes vzdělání za mřížemi poskytuje střední škola zřízená ministerstvem spravedlnosti a jediný soukromý subjekt reprezentuje Akademie SOUVIN ve Vinařicích na Kladensku. Možná by stálo za to zvážit fungujícím projektům v rámci penologické praxe ve věznicích otevřít více dveře.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz