Článek
Aby se vytvořil terapeutický prostor, dal jsem průchod jejímu vyprávění. Otázky jsem kladl spíše doplňující. Domluvili jsme se, že za dva týdny přijde s klukem. Jde o matku – samoživitelku, která by mu snesla modré z nebe. On chce více.
Naježil se a řval
Nebo nechce a něco mu v domácnosti schází? Párkrát nebyl ve škole, a tak ho mamka od plic seřvala. Výsledkem bylo, že se mu rapidně zhoršil prospěch. Prý jen sedí u počítače a něco si tam dělá, asi hraje hry.
Tušil jsem, že dělá spíše doprovod maminky, když se objevili mezi dveřmi. Člověk však musí osedlat i svoji pubertu a nepustit ji z mantinelů! Chvilku se přede mnou dohadovali, a tak jsem přemýšlel o tom, co kdo a jak dělá za dveřmi jejich království.
Máma přišla z práce domů a vyvětrala mu pokojíček. Když přišel on ze školy, hned mu řekla, že ten smrad tam nešel vydržet, tak mu vyvětrala. Naježil se a křikem vysvětlil, že on by to zvládl sám a lépe.
Jsou na společné lodi
Maminku jsem požádal, aby se šla projít a nechala nás o samotě. Důležité je dát i dítěti prostor, a tak mě zajímalo: „Když už víš, co to není dobrá známka a co je to průšvih, máš kolem sebe ve škole učitele, na co se tě ještě nikdo nikdy nezeptal a co ty bys jim vlastně chtěl říct?“
Zaskočilo ho to a zaujalo zároveň. Chvilku musel přemýšlet, ale v hlavě měl jasno: „Nikdy nikoho nezajímalo, co si myslím já. A co chci, jaký je můj cíl. Jen samé výčitky, což mě fakt nebaví, ale i dospělí mě přece mohou poslouchat, když se jim chci svěřit.“
Byl jsem rád a kul jsem železo, dokud je žhavé. V životě přece si už ve svém věku musí uvědomit, že existují hranice a pokud bydlí s mámou sám, může dát průchod všemu, pokud to bude oboustranně přínosné. Jen vítr ve společně napnuté plachtě dá do pohybu jejich loď a ještě není v jeho 15 letech přece čas na přebírání kormidla!
Začne vynášet koš
Příměr ho zaujal. Nevím, jestli si připadal jako Pirát z Karibiku, ale uznal pozici kapitána, což je dobrý základ pro další setkávání se a hledání cest ze šlamastyk, které zatím stačil napáchat. I rozbitý hrnek se dá přece slepit.
Anketa
Nedíváme se dozadu, je nám jedno, jaká byla minulost, je mu 15. Důležitá je budoucnost. Tu prý vidí ve filmové střižně. Je prý ve třídě nejlepší při střihu reels, která tvoří jeho spolužáci. Řekl jsem mu, že to je báječné, když jeho koníček oceňují i ostatní. Také se svěřil, že svojí mámu má nejraději na světě, jen ji nyní občas rád provokuje…
Maminka dorazila po hodině, aby ho vyzvedla. Když seděli přede mnou, požádal jsem dítě, ať řekne samotné, co si z prvního setkání odnáší: „Budu víc pomáhat. Začnu vynášením koše, to tolik času nezabere.“
Těším se na další setkání. Prý bude za tři týdny po Velikonocích. Nechal jsem na něm, ať si sám upřesní den a hodinu. Odcházel s vědomím toho, že i omluva je v životě důležitá a lze se díky ní posunout vpřed. Myslím, že oba dnes večer mohou přemýšlet více o sobě, svých potřebách a pocitech. A to je v životě důležité.
