Článek
Povídali jsme si o tradicích a vůbec jsme nevnímali, že do nás naráží lidé, spěchající koupit dárky pro své nejbližší. Požádal jsem je, ať problémy hodí za hlavu a poslouchají písničky. Tak jsme si krásně užívali společně strávený čas.
Na adventní čaj jsem zapomněl
Na Štědrý den jsem se po ránu ocitl sám. Pustil jsem si stromeček a zjistil, že světýlka, zakoupená minulý týden, dosvítila. Mávl jsem nad tím rukou a jal se nahradit hudbu vůní. I když jsem byl na trzích x-krát, došlo mně, že jsem Františka ani purpuru letos opět nekoupil.
Nevadí, řekl jsem si a šel si udělat čaj. Chodím kupovat pravidelně do vedlejší ulice, kde je bylinkářství, ve kterém se vždy trochu uklidním. Naposledy mně pán za pultem rozehnal mojí zasmušilost nad osudem peklem si procházejícího klienta, který se rozvádí, svojí poznámkou: „Vím, že to máte asi těžké, ale já tady zase poslouchám sáhodlouhé lytanie o zažívacích systémech svých zákazníků.“
Adventní směs jsem si bohužel letos nepořídil. No tak jsem si udělal císařský čaj, do kterého jsem přisypal pár zrnek ostropeřce, který je prý životabudičem jater. Vlastně ani nevím, jak chutná, nevnímám ho, beru jej za pouhý doplněk k regeneraci svých jater. Sice jsem je kdysi dráždil alkoholem, ale více si zařádila má genetická choroba.
Plaváčkem se stal telefon
Stejně jim nepomůže, mé tělo od narození neumí zpracovávat železo, a tak chodím do laboratoře na pravidelné odběry. Stejně jako se dříve namáčel člověk v některých domácnostech do kádě s pijavicemi, lékařská věda se dnes posunula. Nemusím mít doma vanu plnou pijavic, stačí zajít do nemocnice a půl litru krve ze mě během necelé hodinky prostě odkape. Lidský organismus si pak vytvoří novou.
Anketa
S pocitem dobře odvedené práce jsem si otevřel počítač s odhodláním odepsat na poslední maily, které jsem slíbil a neposlal, protože nebyly ani zatím napsány. Ještě bych mohl poslat pár přání textovkami, napadlo mě.
A hned vpravo vedle ruky jsem si všiml Plaváčka, jak mě nově napadlo říkat svému telefonu. Když jsem si zaléval čaj, vůbec jsem si nevšiml, že neteče jen do hrníčku… Dal jsem ho tedy na topení, aby se trochu osušil. Být v mokrém nesluší nikomu!
Peníze v mokrém telefonu
Černý displej mě ani po půl hodině nepřesvědčil, že přístroj bude ještě fungovat. No ale zavírají přece až ve 12, docvaklo mně v půl jedenácté. Sedl jsem do auta a dojel do nákupního centra. V něm stále plno, lidé pořizují dárky čím dál tím později, problesklo mně hlavou.
Ve frontě, která se linula k pultu opravny, jsem slyšel z mnoha úst lidí přede mnou, že mají podobný nebo stejný problém. Odešel jim telefon. Někdo ho polil čajem, jiný kávou, jednou to byl i vaječný koňak. Odpověď však horší: „Dnes jen vezmeme, ale zastavte se až v pátek. Když budete mít štěstí, data se obnoví,“ to snad mohlo být napsáno na ceduli!
Když jsem přišel na řadu, uvědomil jsem si, že neodesláním SMS přání vše začíná: „Bude to stát 799 korun,“ dozvěděl jsem se. „Bohužel nemám, mám telefonní aplikaci,“ sdělil jsem holou pravdu. Paní řekla, že ať beru jako dárek, že ho vezme do opravy, zaplatit mohu při převzetí. Nemám tedy nyní peníze, telefon a tím pádem nemohu ani nikomu zavolat a zeptat se, jestli mohu přijít na návštěvu.
No a tak u všech prosím o toleranci. Pokud se letos u někoho zastavím (mohu jen do chvíle, než dojde benzín v autě), nebudu se ohlašovat předem. Na dárky jsem byl u rodičů a tam jsem dostal… svetr o dvě čísla menší (ale dá se vrátit, o nic nejde, mami, jen si mě nepředstavuj jako školáka, když pořizuješ něco nového na mě, už jsem prostě narostl do velikosti XXL). Během dneška tak možná bez ohlášení zazvoním právě u vašich dveří!
