Článek
„Jinak bych byl možná dobrý herec,“ říkal, ale čekání, než se dílo sestříhá, opatří hudbou a otitulkuje, to ho prostě nebavilo. Tak se soustředil na pohyb. Protančil se kde kam!
Nikdy si nestěžoval
Fascinovalo ho Národní divadlo. Zamiloval se do zpěvačky Haničky Zagorové. Navrhoval zpěváku Karlu Gottovi, že si vymění předpokládané role v některém z tehdy estrádních pořadů.
Něco vyšlo, něco nevyšlo, takový je život. Ovšem nelitoval nikdy ničeho, i když by mnoho lidí na jeho místě bylo rozladěných. Tančil nejen na pódiu Národního divadla, ale šéfoval celému baletu. Byl sólistou v Dusseldorfu, své umění předvedl na Kubě, vyučoval v Itálii.
V posledních letech našel zalíbení v Semaforu u Jiřího Suchého: „Skvělý šéf,“ prohlašoval, když se ho lidé ptali, jak se mu v Dejvicích hraje. Nejvíce se mu líbilo, když bylo setkání s kolegyněmi a kolegy před Novým rokem.
Zvíře by bylo smutné bez páníčka
Na Starém Městě, kde bydlel, provedl rekonstrukci celého domu. „Když chtěli vyhodit dveře během oprav Národního divadla, jedny jsem si vzal sem,“ hrdě prohlašoval při zavírání obýváku.
Ovšem na Krakovci nedaleko Rakovníka, kde měl chalupu, ho také vídávali rádi: „Jedeme za paní starostovou,“ těšíval se na návštěvu ke kamarádce, která v devadesátých letech vítala prezidenta republiky Václava Havla spolu s první dámou Dagmar Veškrnovou.
I když během života měl asi 10 psů, zvířata v poslední době k Vánocům nechtěl: „To je zodpovědnost a možná by mě nějaké přežilo,“ obával se. Pravdu tak režisérka Věra Poledňáková, která ho představila v roli baletního mistra svého filmového díla Jak vytrhnout velrybě stoličku a udělala z něj psího nepřítele v očích televizních diváků, rozhodně neměla.
Stravu měl od nej Elišky
Neduhy charakteristické pro věk se nevyhýbají nikomu. Když se rozhodl pro transplantaci kyčelního kloubu, trpěl bolestmi. Přesto to na něm nikdo nikdy nepoznal. Neměl ve zvyku si stěžovat.
Anketa
Poctivě vše rozchodil a sem tam zajel na besedu, kde s ním ještě nejedna jeho fanynka chtěla dát sólo tanec! A dala, byl galantní a pozorný. Že by ho mohla zradit dýchací soustava, to ho napadlo kdysi také. A tak se rozhodl, že už si nezapálí ani jako sváteční kuřák a své rozhodnutí dodržel.
Organismus člověka však nezapomíná. Nádor na plicích se ozval bez ohlášení. Nebyl sám, i když návštěvy ve společnosti utlumil. Jen do své oblíbené vinárničky a oblíbených míst v okolí. Na obědy pak ke své kamarádce Elišce, která je výbornou kuchařkou!
Jednou za čas si volal s kambodžským králem. Kamarádem z dětství. Když ještě panovník navštěvoval Česko, vždy se vídávali alespoň na pár minut. Přesto to nikomu neříkal, aby neplnil stránky bulváru. Připadalo mu to trapné a hloupé, byl přece důstojný.
Kdyby nebylo Vlastíka, nepoznal bych balet. Louskáčka jsem díky němu viděl v Malostranské besedě i Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Od chvíle, co se rozloučil se svojí sestrou v rodných Droužkovicích, tušil, že mu drží místo u stolu. Měl rád sulc, který dělá moje máti na Vánoce. Ještě chvilku tam nahoře s Haničkou počkejte! Za čas se zastavím a každému vám vezmu jednu porci s sebou – nikdo nevíme, kdy to bude, ale jednou jo. Máte klid a jste spolu, spěchat nikam nemusíte, nic vám neuteče.
