Článek
Okolo tématu se chodí jako kolem horké kaše. Bohužel to vypadá, že letos nevystydne, a tak by se pohled občanů měl rychle zreálnit. Dvě – tři hodinky rychlé jízdy autem od českých hranic směrem na východ se totiž opravdu bojuje.
Šetřílci přežijí za své i dva měsíce
Jakous – takous představu máme v čerstvých vzpomínkách, migraci si představit dovedeme. Ve svých českých domovech můžeme nechat iluze, dosavadní kariéry zmizí jako pára nad hrncem. Lékaři budou možná nosit nosítka, lékařkám možná dovolí píchnout injekci.
No a protože ve válkách dochází opravdu k přesunu velkého množství osob, možná přijdou ke slovu i cedulky s prosbou: „Češi, prosím, nekraďte,“ jako tomu bylo v devadesátých letech po otevření hranic se Západem. Podívat se tam chtěl každý, pozornost pak domů přivézt také tak.
Anketa
Naspořené prostředky brzy dojdou, jen někteří mají našporováno na více jak jeden nebo dva měsíce na suchu. Když nebude třeskutý mráz, spát se dá i ve stanovém městečku. Než se kdysi do své vysněné země na severu Evropy dokodrcal můj strýc, nějakou dobu strávil jako emigrant v italském utečeneckém lágru.
Mužské tělo v dívčím mundůru
Byl šikovný, uměl zpívat a nezkazil žádnou legraci. Krajanům tedy v sedmdesátých letech brnkal na kytaru a ti ho občas pozvali na žejdlík nebo na večeři. Snést se to dalo. Až když se naučil švédsky, systém ho pustil dál a on pak začal brázdit ulice Stockholmu jako řidič městské dopravy.
Někdo zůstane. Obránci vlasti. Sice mají zkušenosti zejména z pouťových střelnic, ale na začátek to bude možná stačit. O něco úspěšnější by mohli být šikovní hráči PC her nebo ti gameboyi. Pokud mají vyšší úroveň z mírových dob, snad odvodní komise přimhouří oči a vezme je jako navigátory dronů.
Mít uniformu je sice terno, ale obávám se, že jsou jen dva typy. Mužské a ženské. Armáda nejspíš zatím nepočítá s možnou transformaci identity branců a jejich odlišnými nároky. Pokud bude důstojnický sbor tolerantní stejně jako je veřejnost, nikoho určitě nepohorsi vnadná ňadra v mužské uniformě nebo mužské tělo v dívčím mundůru.
Napravit se může cokoliv
Kde nic není, ani smrt nebere a rozhodli jsme se jako země dobrovolně, že armádě tolik peněz nepatří!
Na rozdíl od jiných států světa, kde s obranou prostě počítají jako se součástí života společnosti. Rakousko, Dánsko, Norsko, Švédsko, Holandsko, Švýcarsko a jiné země povinnou vojnu mužů nikdy nezrušilo. V některých státech jsou běžně odváděny i ženy.
Náčelník českého generálního štábu nyní přišel s vážně míněnou poznámkou, že by se mělo o odvodní povinnosti uvažovat i u nás. Politici říkají, že jsou překvapeni. Já tedy moc ne. Čisté víno může být i trpké. Nemělo by však být ředěné. Zrušení branné výchovy a odvodní povinnosti byl krok zpět.
Nikdy není pozdě na to, abychom si řekli, že někde se možná v dobré víře udělal úkrok chybně. Důležité je napravit ho. Raději dříve než později. Raději dnes než nikdy. Strategie Kdo uteče, vyhraje, není důstojná. 30 tisíc profesionálních vojáků je kapkou v moři armádního světa, ti nás spasit nemusí.
