Článek
Po práci je dobré doma odpočívat nebo relaxovat. Ty tam jsou doby, kdy se dřelo na panském. Nyní určuje pravidla Zákoník práce. Ten jasně vymezuje, od kdy do kdy je pracovní doba a kdy je nárok na odpočinek!
Práce doma není nutností
Pracovní doba je obvyklá v délce 8 hodin, půlhodinová přestávka se nepočítá. Její rozvržení je zpravidla do pracovních dní, pokud nechce zaměstnavatel jinak. Po tomto časovém úseku (nebo jakémkoliv jiném) následuje doba odpočinku a relaxace. Říká se mu volný čas.
S ním se v životě člověka počítá od nepaměti. Již Aristoteles ho zmiňuje jako časový úsek pro štěstí každého člověka, ve kterém si může užívat svobody. Jak ho kdo tráví je totiž jen a jen na vlastním rozhodnutí každého jedince. Důležité je uvědomit si, že k tomuto prostoru se neváží žádné povinnosti!
Anketa
Představa, že odejdete z práce, doma otevřete počítač a věnujete se vyřizování pracovních mailů, je jen představou. Na tu může každý zapomenout, pokud zamává ve vrátnici nebo se rozloučí s kolegy a jde domů. Dělat to totiž nikdo nemusí. A pokud dělá, vystavuje se riziku, že jeho pracovní výkon klesne. Ohrožuje tak sebe samotného!
Volný čas je dobou odpočinku
Svých klientů se během sezení vždy ptám, jestli mají mezi svými známými nějakého šikovného zedníka. Často se v jejich řadách objeví když ne zedník, tak instalatér, truhlář nebo jiný řemeslník.
Po odpovědi mě zajímá, jestli si všimli, že by si i on nosil práci domů. Zedník pár cihel, aby ještě před večeří nebo po ní procvičil, jak se mu staví zeď. Truhlář že by do obýváku přinesl ponk a jen tak si během sledování televize opracoval kus kuchyňské linky pro zákazníka.
Uznávají, že tak to nefunguje. Nedovedou si podobnou situaci představit. V rámci konfrontace se pak ptám, proč to tedy právě oni/ony dělají. V tu chvíli se zamyslí a dochází jim, že někde dělají chybu. I bez nich se totiž práce obejde. Jen musejí dodržovat pravidla, počítač nechat zavřený nebo nebrat telefony. Někteří pak opravdu nalézají svůj vlastní volný čas.
Nenaplněnost ambicí frustruje
Kdo totiž neustále myslí na práci, může vyhořet. Hasiči v tomto případě nepomohou, zachránit však může odborná pomoc. Ta člověka vede k jedinému, změně osobních návyků.
Vyhoření se projevuje různě. Někdo se budí v noci zpocený, protože se obává, že v práci nestihl odepsat na jeden mail. Ovšem ráno je pak nevyspalý, přijde do zaměstnání, udělá si kávu a na odeslání mailu zapomene. Jiný je doma najednou popudlivý, nic se mu nelíbí, se vším je nespokojen. Rozladěnost si vylévá na okolí, které ho pomaličku přestává stejně respektovat, když je takový mrzout…
Nenaplnění očekávání a tužeb pak může vést k větší nemocnosti, konfliktům doma a s kolegy v práci. Kruh se postupně svírá, člověk se dostává do izolace, po které může následovat odloučení.
Jeden z mých klientů přehlížel projevy odlišnosti od normálu tak dlouho, až dostal výpověď. Intenzivně si sice hledal novou práci, ale ani po roce a půl ji nenašel. V kaslíku nedávno vylovil návrh na rozvod manželství. Nyní začal docházet i s manželkou a problémy řešíme. Jde o znovunalezení důvěry a energie do života. Doufám, že těžké období překlenou. Je ovšem zbytečné nechávat věci dojít tak daleko!
