Článek
Jde o na první pohled o smutné příběhy. Někoho na ubytovnu se společným sociálním zařízením na chodbě dostane závislost na alkoholu, jiného změna životní situace. Jde o různé příběhy různých lidí.
Během své dřívější práce na úseku sociálně – právní ochrany dětí jsem se setkal s několika dětmi, jejichž domovem se stala ubytovna jinak obsazená převážně pracovníky ze stavebních a jiných pomocných profesí. Jak se jim tam žilo a co bylo důvodem rodin k opuštění standardního obydlí?
Jak si kdo ustele, tak si lehne
Vzpomínám na jednu asi čtyřicetiletou paní, která se náhle ocitla v rozvodovém řízení. Měla dvě děti, 8 a 11 let, s manželem se znala od svých pětadvaceti. Muž, kterému dělala po celou dobu domácí servis, si našel jinou. Mladší. Prý také méně utrácivou… Paní, jež měla ve svých 40 letech odpracované dohromady asi 2 a půl roku, vůbec nepředpokládala, že by se kdy v podobné situaci mohla ocitnout! Po prvotním zaskočení, kdy jí došlo, že už opravdu nebude většinu dne trávit u kadeřníka a na manikůře a že s dovolenými v exotice je konec, nastoupila jako prodavačka v jednom z potravinářských řetězců a podala si žádost o přidělení bytu.
Kdyby si před čtvrt stoletím tato dáma uvědomila, že krása je pomíjivá a nepodlehla vábení bezstarostného života, ale chodila do práce, měla dnes život o hodně jednodušší. Stejně jako její děti!
Závislost na alkoholu táhne ke dnu
Druhým případem, který se mně vryl do paměti, byla neustále v alkoholovém opojení žena, které se nikdy a nikde nepracující otec dětí (11 a 16 let) vrátil z výkonu trestu. Paní do práce chodila, ale neudržela ani korunu. Výplata do posledního haléře končila v místní nálevně. Obec ji tedy sem tam sdělila tip na nové zboží v potravinové bance.
Obědy dětem ve školní jídelně platila charita a obec se postarala i o účast dětí na letních táborech. K využití volného času během roku bylo doporučeno navštěvovat nízkoprahové zařízení, kde si děti mohou nejen hrát, ale kde s nimi dobrovolníci udělají i domácí úkoly.
Děti z ubytoven se bohužel po kratší nebo delší dobu ocitají v centru negativního zájmu svých spolužáků. Najednou nenosí do školy výdobytky světové techniky, ale co kde dostanou. Často dojde díky jejich traumatizujícím zážitkům ke zhoršení prospěchu nebo i chování. V těchto případech je na kantorech, aby se dětem a hlavně jejich vývoji každý z nich zodpovědně věnoval.
