Článek
Rozdělená Republikánská strana
Po těsném vítězství Republikánské strany v podzimních volbách, kdy strana získala ve Sněmovně reprezentantů většinu 222 hlasů z celkových 435, bylo zřejmé, že republikáni budou mít potíže s udržením jednoty. Strana totiž dlouhodobě řeší, jak naložit se svým ultrakonzervativním křídlem, které bývalý předseda John Boehner nazval legislativními teroristy.
Od roku 2015 existuje mezi kongresmany skupina silných konzervativců, která si říká Freedom House Caucus a která má kořeny ještě v hnutí Tea Party z konce vlády George Bushe mladšího a období Baracka Obamy; po roce 2016 skupina podporovala Donalda Trumpa a jeho agendu. Právě tito zákonodárci se po podzimních volbách postavili proti kandidatuře kalifornského republikána Kevina McCarthyho na předsedu Sněmovny, navzdory Trumpově podpoře pro McCarthyho.
Podle nejkonzervativnějších kongresmanů není McCarthy dostatečně (konzistentně) konzervativní a je kvůli své čtrnáctileté kariéře v Kongresu součástí problému. Údajně neefektivně bojoval proti legislativě schválené hlasy zákonodárců z obou stran a bojoval za to, aby před podzimními volbami sponzoři financovali kampaně umírněných, mainstreamových kandidátů na úkor trumpistických nacionalistů a ultrakonzervativců.
A tak si před dnešním hlasováním nemůže být McCarthy jistý tím, že má 218 potřebných hlasů k tomu, aby byl zvolen předsedou Sněmovny po Nancy Pelosiové. Demokraté nemají důvod pro něj hlasovat a minimálně pět konzervativních zákonodárců již dalo najevo, že pro něj hlasovat nehodlá. Ale počet rebelů je možná ještě vyšší – hovoří se o patnácti lidech.
McCarthy se v posledních dnech a týdnech snažil vyjednat si hlasy různými ústupky: šlo především o pravidla týkající se vyšetřování členů Kongresu za Demokratickou stranu, odvolávání zaměstnanců a představitelů Bidenovy vlády ( včetně ministrů), pravidla ohledně snižování rozpočtu federálních agentur a kanceláří a v neposlední řadě šlo o pravidla odvolávání samotného předsedy Sněmovny v případě nespokojenosti s jeho prací. Právě takové nekonečné vyjednávání s malou, ale o to vlivnější skupinou konzervativních zákonodárců ztěžovalo život předchozím republikánským předsedům Johnu Boehnerovi a Paulu Ryanovi.
Zvolit si předsedu není jednoduché
Volba předsedy Sněmovny je přitom zcela zásadní pro chod Sněmovny reprezentantů. Bez něj totiž nelze hlasovat o pravidlech fungování Sněmovny na další dva roky a nelze uvést nově zvolené kongresmany do úřadu – chod Sněmovny by tak byl ochromen hned na začátku.
Za posledních sto let byl přitom předseda Sněmovny vždy zvolen hned v prvním kole. V roce 1923 to bylo naposledy, kdy museli zákonodárci absolvovat několik kol volby, a to hned devět. Ostatní případy, kdy se hlasovalo v několika kolech, nastaly ještě před občanskou válkou (1861-65). Počet hlasů nutných pro zvolení se přitom může měnit v závislosti na počtu přítomných zákonodárců – od roku 1913 se tak už šestkrát stalo, že byl předseda zvolen nižším počtem hlasů, než je reálná většina ve Sněmovně. Například John Boehner byl v roce 2015 zvolen 216 hlasy a Nancy Pelosiová před dvěma lety získala taktéž 216 hlasů.
Je tedy možné, že dnešní volba půjde alespoň do druhého kola, přičemž Sněmovna většinou hlasuje v jeden den maximálně třikrát. Pokud by McCarthyho dnes nezvolili ani napotřetí, volba by byla odložena do té doby, než se republikáni dohodnou mezi sebou, nebo dokonce s demokraty. McCarthy přitom tvrdošíjně prohlašuje, že nechá hlasovat do té doby, než jej zákonodárci zvolí.
Problém je také ten, že za McCarthyho nemá Sněmovna nachystanou náhradu, byť právě trumpistiští ultrakonzervativci v minulosti koketovali s možností nominovat na předsedu samotného Donalda Trumpa – ano, předsedou může být i člověk, který nebyl do Kongresu zvolen.
Dnešním vyzyvatelem McCarthyho nejspíš bude Andy Biggs z Arizony, ale na McCarthyho selhání bude čekat především druhý nejvýše postavený republikán ve Sněmovně, Steve Scalise z Louisiany, a hlavní tvář House Freedom Caucus, Jim Jordan. Není zřejmé, zda by tito potenciální kandidáti mohli ve volbě uspět, ale poslední možností je pak dohoda s demokraty na kompromisním kandidátovi, který by získal hlasy zákonodárců obou stran. Takový předseda by však zhatil plány ultrakonzervativců silně ovlivňovat chod Sněmovny a předkládání zákonů.
Nová Sněmovna tak dnes možná zahájí svoje fungování veřejným konfliktem v rámci republikánské strany (zákonodárci totiž hlasují veřejně, prohlášením), který nejen že paralyzuje chod Sněmovny, ale zároveň ukáže, jak Sněmovna bude (ne)fungovat další dva roky. Jsou to dva roky, kdy chtěli republikáni co nejvíce ztížit a znepříjemnit vládnutí Joeu Bidenovi a také jde o dva roky, které si USA nemůže ani v domácí, ani v zahraniční politice dovolit promarnit.
