Článek
O americkém závodu koní Kentucky Derby se říká, že jde o nejlepší dvě minuty ve sportu. Jedná se o nejdéle pořádanou a nesmírně prestižní sportovní událost v USA. Derby se jezdí od roku 1875, kdy prvnímu závodu přihlíželo na 10 tisíc diváků. A co viděli? Třináct z patnácti závodících žokejů byli Afroameričané, včetně vítěze, Olivera Lewise, který na koni Aristidovi vyhrál v tehdy rekordním čase.
Důvody úspěchů černošských žokejů
Dominance žokejů černochů byla logická. Starost o koně a závodění na nich připadlo černochům už v době otroctví a velké množství žokejů na jižanských tratích v 18. a v první polovině 19. století byli černoši – otroci. Díky svým dovednostem, zkušenostem a vítězstvím požívali relativních výhod a byli legendami své doby - jako například žokej Abe Hawkins nebo trenér Charles Stewart.
Černoši tedy měli díky tradici využívání otroků k práci s koňmi velkou výhodu v počátcích koňských dostihů coby prvního profesionálního sportu v USA. Mezi roky 1875 a 1902 vyhrálo 11 černochů 15 závodů Kentucky Derby a dařilo se jim i v dalších prestižních závodech: Preakness a Belmont Stakes.
Například Willie Simms se stal prvním a jediným Afroameričanem, který vyhrál všechny tři velké závody. V roce 1895 vyhrál jako první jezdec na americkém koni závod v Anglii. Jimmy Winkfield zase jako teprve druhý žokej v historii vyhrál Kentucky Derby dvakrát za sebou. Později úspěšně závodil v Rusku a Polsku, choval koně ve Francii.
Ale největší hvězdou byl Isaac Murphy (na úvodní fotce), který v kariéře zvítězil ve 34 % všech závodů, přičemž běžný průměr je u žokejů okolo 20 %. Během kariéry se Murphy, narozený v době otroctví, stal nejbohatším americkým sportovcem: vydělával prý 15-20 tisíc dolarů ročně v době, kdy průměrná americká rodina měla příjem 1200 dolarů ročně. Byl rovněž uveden do dostihové síně slávy mezi prvními.
Konec černošských žokejů
Poté, co v letech 1901-1902 Willie Simms ovládl Kentucky Derby, však černošští žokejové ze sportu prakticky vymizeli na dalších skoro sto let. Vzrůstající prestiž dostihů a příchod nejtemnějšího období segregačních zákonů černochy ze sportu rychle vytlačila. Bílí žokejové založili Jockey Club, který uděloval profesionální licence, ale černochům je postupně přestal vydávat.
V některých státech nebyli kvůli segregačním zákonům žokejové vpuštěni na trať, do zázemí a měli ztížené cestování a ubytování. Také exodus černochů za lepším životem na severu vysál základnu talentů z jižanských stájí a tratí.
No a nelze zapomenout na násilí a zastrašování ze strany bělochů žokejů, kteří s nimi bojovali o omezený počet volných míst. Od 90. let 19. století bělošští žokejové běžně útočili na svoje černošské protivníky během závodů. Tlačili je na ohrazení tratě, bili je jezdeckými bičíky – Jimmyho Winkfielda takto jeden z žokejů narazil na hrazení během závodu v Harlemu a zranil jak jezdce, tak koně.
Právě strach ze zranění koňů, poškození investice a snížených příjmů z vítězství i sázek vedlo majitele stájí k omezení míst pro černošské žokeje, na něž ostatní ustavičně útočili. Navíc se v té době zdvihla vlna odporu proti gamblerství a některé tratě musely zavřít – méně závodů a peněz vedlo ke snížení počtu míst pro žokeje v celém sportu. A taky na konci století přišla hospodářská krize.
Kombinace diskriminačních administrativních procesů, násilí, segregačních zákonů a hospodářských faktorů tak přispěla k tomu, že černošští žokejové – původně králové prvního amerického profesionálního sportu – byli z dostihů po roce 1902 vytlačeni a jejich úspěchy na dlouho zapomenuty.
Zdroje informací zde: https://www.nber.org/digest-202101/how-and-why-black-riders-were-riven-american-racetracks
https://www.ozy.com/true-and-stories/the-first-three-time-derby-winner-was-a-former-slave/94160/
