Článek
Jack Johnson se narodil v texaském Galvestonu v roce 1878 bývalým otrokům, v mládí byl členem mladistvého gangu černochů a bělochů. V šestnácti nahlédl do světa boxu. Přesunul se pak do Chicaga, vyhrával i prohrával. Za box byl dokonce zatčen, protože v texaském Galvestonu byl box za peníze zakázán.
Ale právě ve vězení se Johnson naučil obranné techniky. V roce 1903 už z něj byl černošský mistr světa, ale běloši s ním kvůli segregačním zákonům nechtěli boxovat, takže když vyzval tehdejšího mistra těžké váhy, Jima Jeffriese, k zápasu, ten to odmítl. Johnson proto oslovoval jiné boxery a nakonec uspěl v Austrálii.
V Sydney v roce 1908 před 20 tisíci diváky Johnson porazil úřadujícího šampiona, kanadského Tommyho Burnse, a stal se tak prvním mistrem světa v těžké váze – černochem.
Johnson po návratu provokoval majoritu svým chováním: dával na odiv drahá auta, spal s bílými ženami, nedbal segregačních pravidel.
To, že je takový drzý černoch světovým šampiónem byl pro segregovanou Ameriku šok a především potupa, kterou bylo třeba napravit. Ale bělošští vyzyvatelé na Johnsonovi opakovaně ztroskotávali. Americká veřejnost a média proto oslovily bývalého mistra světa v těžké váze, Jima Jeffriese.
Jeffries, který už mezitím boxerskou kariéru ukončil, na zápas v nevadském Renu kývl s tím, že jde „navrátit titul v těžké váze pro bílou rasu.“ Spisovatel Jack London Jeffriese před zápasem s Johnsonem nazval Velkou nadějí bělochů – podle Londona „musí být Bílý Muž zachráněn“. 20 tisíc diváků přišlo na historický souboj.
A tak 5. 7. 1910 došlo na Zápas století: když v něm běloch porazí černocha, dojde k potvrzení právoplatnosti segregace a rasové nadřazenosti bělošské majority. Vítězství černocha naopak bylo zřejmou hrozbou. Kolovaly zvěsti, že když Johnson vyhraje, někdo v davu jej raději zastřelí.
V 15. kole Jeffries schytal tvrdý levý hák a moment, kdy otřesený klečí v ringu a nad ním se dominantně tyčí Johnson, je dnes ikonickou fotografií. Jeffriesův tábor raději hodil bílý ručník do ringu, aby nedošlo ke KO. Během kariéry totiž Jeffriese nikdy nikdo neposlal k zemi.
Zpráva o Jeffriesově porážce se následně rozletěla do světa a ten ji nepřijal moc dobře: ve Washingtonu na 7 tisíc bělochů vyrazilo řádit do ulic, na Manhattanu málem zlynčovali černocha, jinde běloši zapálili domy černochů, u Augusty v Georgii byly zavražděni tři černoši. A pak že sport není politický.
Johnson titul udržel do roku 1915, kdy prohrál na Kubě s bělochem. Mezitím ho za vztah s běloškou odsoudila porota k roku vězení. Boxer raději utekl ze země, potuloval se po Evropě, Jižní Americe a Mexiku. Až v roce 1920 se odevzdal úřadům. V roce 2018 mu prezident Donald Trump trest symbolicky zrušil.
O Souboji století existuje slavná divadelní hra The Great White Hope, která byla i zfilmovaná. Johnsona hraje James Earl Jones, tedy hlas Darth Vadera ze Star Wars nebo Thulsa Doom z Conana. Nebo se koukněte na dokument slavného Kena Burnse.
