Článek
Republikán James Garfield se stal 20. prezidentem USA v roce 1881. V červenci toho roku se chtěl vydat na krátkou dovolenou do Nové Anglie. Na vlakové nádraží ve Washingtonu dorazil bez ochranky (tu prezidenti tehdy ještě neměli), jen v doprovodu jednoho ministra, což se ukázalo jako chyba.
V nádražní hale na něj totiž čekal zhrzený republikánský příznivec, Charles Guiteau, který na prezidenta dvakrát vystřelil. Druhá rána zasáhla záda. Prezidenta začali ještě v hale ošetřovat doktoři a snažili se hodinu najít, kde se kulka nachází, přičemž ránu zkoumali nemytými prsty.
Špatná hygiena na místě atentátu byla jedna věc, následná péče druhá. Prezidentův doktor předepsal chinin, alkohol a morfium, což vyvolalo silné zvracení a Garfielda ještě více oslabilo. Doktor dál fyzicky zkoumal ránu po kulce. Prezident začal trpět hnisavými záněty po celém těle a horečkami z rozsáhlé infekce.
Kulka nadále zůstávala v těle, a tak doktoři požádali o pomoc Alexandera Grahama Bella, který jen pět let předtím vynalezl telefon. V té době pracoval na prvotní verzi detektoru kovů a zařízení testoval různě: schoval kulky do pusy, do mrtvol, kusů hovězího, slaměných panáků.
Nakonec detektor použil i na umírajícím prezidentovi. Zatímco během testů zařízení spolehlivě vydávalo zvuk, když kulku detekovalo, při ohledávání prezidenta se zvuk neozýval. Přitom kulka v těle zůstávala. NY Times tvrdily, že zvuk přišel a kulka byla nalezena tam, kde doktoři předpokládali.
Jenomže prezidentův doktor zkrátka neumožnil Bellovi použít detektor na celém těle. Přiložil jej pouze ke vstupní ráně, protože věřil, že kulka bude někde poblíž dutiny břišní v přední části těla. Mezitím se nacházela u slinivky břišní. Žádný zvuk detektor nevydal, Bell to věděl.
Prezident Garfield krátce na to zemřel, ale doktoři a novináři byli spokojení, že Bellův vynález posloužil medicíně a potvrdil názory doktorů. Bell sám se naopak bál, že Garfieldova smrt mu nadobro zničila reputaci geniálního vynálezce.
Sto tisíc lidí přišlo na Garfieldův pohřeb. A co se stalo s atentátníkem Guiteauem? Byl oběšen o rok později. Ale u soudu se přiznal pouze ke střelbě, nikoli k vraždě. Porotě trvalo pouze hodinu rozhodnout o jeho osudu. Podle historiků měl Guiteau pravdu: Garfield měl přežít a jeho vážný stav zavinila nevhodná léčba.
