Kočkovaná: propojování předmětů jako klíč k moderní výuce

„První hodinu máme matematiku, druhou angličtinu a třetí fyziku. Pak je dvouhodinovka výtvarky a končíme hodinou zeměpisu.“ Asi takto vypadá příprava na den žáka základní, nebo střední školy. Ač je to dlouhodobě zažitá praxe, tak rozsekávání dne do jednotlivých předmětů nemusí být vždy ku prospěchu. Prvním krokem k propojení vyučovaných předmětů je mezipředmětová spolupráce. Jaké má výhody a jak může ve své nejjednodušší podobě vypadat si popíšeme níže.

Jak již název napovídá, jedná se o propojení různých předmětů, či oborů. Tento přístup nejenže obohacuje výuku, ale také může pomoci žákům lépe pochopit souvislosti mezi jednotlivými oblastmi vědění. Takovýto přístup, ve kterém se alespoň částečně, ale cíleně, prolíná výuka jednotlivých předmětů, má několik benefitů.

Jedním z hlavních přínosů této spolupráce je rozvoj komplexního myšlení. Pokud žáci aplikují znalosti z jednoho předmětu v předmětech jiných, propojí se jednotlivé předměty a výuka bude působit celistvějším dojmem. Mezipředmětová spolupráce pomáhá vytvářet v žácích ucelený pohled na svět, kde jsou veškeré věci a látky propojené a nestojí odděleně, jak to bývá ve školních rozvrzích.

Zároveň propojování předmětů podporuje spolupráci samotných pedagogů, kteří si na základě sdílení požadavků, vyučovaných látek a přístupů k učení a k žákům rozšiřují své vlastní obzory a metody učení. Takováto spolupráce může mít výstup ve formě materiálu, který při začlenění do výuky propojí několik předmětů a probíraných problematik. Tím se dostáváme ke Kočkování, což je aktivita do hodin matematiky, která pomáhá k pochopení osové souměrnosti v přírodě, k jejímu správnému vypracování, k rozpoznání kočkovitých šelem a nakonec k zapojení jemné motoriky při kresbě.

Nejjednodušší forma mezipředmětové spolupráce je taková, při níž jeden učitel zpracuje materiál, který obsahuje a propojuje znalosti z většího množství předmětů. Vyšší forma je poté vzájemná spolupráce učitelů a časové sjednocení probíraných látek tak, aby na sebe v předmětech navazovaly.

Kočkování je aktivita, která je využívána v hodinách matematiky, přesněji při problematice osové souměrnosti. Výhodou této látky je její všudypřítomnost v přírodě, čehož tato aktivita využívá. Žák v ní pochopí, že pokud chce přenést jednotlivé body přes osu, musí použít pravítko s ryskou a kolmice. Matematické obrazce jako trojúhelník, nebo čtverec, jsou pro žáky příliš strohé a myšlenkově neuchopitelné, ale tváře kočkovitých šelem jsou jim známé. Díky tomu žáci pochopí, že přenášejí kolmou vzdálenost výrazných bodů přes osu, jelikož jinak tvář kočkovité šelmy nedodělají.

Jakmile necháte děti přenést výrazné části tváří kočkovitých šelem, jako jsou hrany uší, oči, struktura srsti, tlamy, a poté je necháte dokreslit zbytek, máte jako učitel velkou pravděpodobnost, že přenesení bodů kolmicí přes osu již zvládnou. Vždyť přenesly polovinu tváře. A pokud je ještě necháte na internetu dohledat informace o dané kočkovité šelmě, jako je její název, výskyt, rychlost a nějaká zajímavost, tak máte propojení s informační technologií, prací s textem a zároveň získají pár informací do přírodopisu.

Tak pokud mají vaše ratolesti, případně vaši žáci ve třídě, problém s osovou souměrností, nebo hledáte materiál na výtvarnou výchovu, který dodá určitou předlohu ke kresbě s tím, že chcete mít přesah do jiných předmětů, vytiskněte si přiloženou grafiku a použijte ji. A dejte vědět v komentářích, jak se líbí.