Článek
Firmu Brašnářství Tlustý jsem dosud znal čistě z pozice zákazníka, který si zde objednal zboží, od kterého očekával kvalitní práci i materiál. Zároveň mi bylo sympatické, že se pravděpodobně nejedná o velikou anonymní společnost. I když osobní jméno v názvu nemusí nic zvláštního znamenat (známe různé „řezníky Vocílky“ apod…), nicméně stejně jsem tak nějak tušil, že zde by to mohlo fungovat rukodělně v nevelikých objemech.
Nijak zklamán s kvalitou jsem nebyl. Z informace, že zakázka bude trvat řádově kolem měsíce, jsem usoudil, že se firmě daří, s ohledem na to, že jsem si objednal celkem jednoduchou věc v rámci e-shopové nabídky, bez dalších specifikací, dodělávek na zakázku a podobně.
Zprávu z tohoto týdne, že firma balancuje nad propastí krachu, jsem zaznamenal pouze jako nadpis v internetovém zpravodajství, který jsem ani nerozklikl, protože jsem se z něj dozvěděl podstatu informace a nepředpokládal jsem, že by mě uvnitř článku něco překvapilo. Více jsem se začal zajímat až o den později, kdy další zprávy, s daleko větším humbukem, informovaly, že původní informace nebyla pravdivá, ale jednalo se pouze o marketingový tah.
Původní zprávu o krachu, který téměř neodvratně přijde během několika dní, šéf brašnářství Ivan Petrův „zmírňoval“ slovy o tom, že když nebudou zakázky, tak krach přijde. Bingo! Tak to skutečně v podnikání chodí – když nemáte dostatek zakázek, neuživíte se.
V normálně fungujícím podniku zakázky přináší reklama, aktivní vyhledávání zákazníků, a především dobrá pověst firmy. V tomto případě se však podnikatel rozhodl, že raději než investovat peníze a energii do zmiňovaného, využije důvěřivosti a dobré vůle veřejnosti a zabrnká na strunu lidské solidarity.
A povedlo se, tato reklamní kampaň, která nestála ani korunu a o kterou se postarala i média, přinesla během chvíle tolik objednávek, až se položily servery.
Lidská solidarita je projevem toho lepšího a morálnějšího, co má člověk v sobě. Její zneužití někým jiným pro svůj zisk je projevem bezohlednosti a prospěchářství.
Sám provozuji malou firmu, která prodává zboží a služby. Je postavena především na individuálních zákaznících a korektních vztazích s nimi. Postupem času se z některých zákazníků stali stálí zákazníci a vztahy korektní se změnily ve vztahy přátelské. Díky tomu vím, že kdybych tyto zákazníky požádal o pomoc slovníkem pana Petrůva, že „když mi dnes nepomůžou, zítra zkrachuji“, mohl bych se u mnohých z nich na okamžitou objednávku a pomoc spolehnout. Stejně tak bych se mohl spolehnout na jejich reakci ve chvíli, kdy by zjistili, že jsem si dělal legraci. Skončily by vztahy přátelské i obchodní.
Podobné jednání je velmi nebezpečné i v tom, že byla zneužita právě lidská solidarita. Každá zpráva, která podobné jednání dokladuje, zasévá v lidech pochybnosti o tom, zda někomu příště pomoci. Zda vůbec pomáhat a nebýt radši lhostejným a sobecky zaměřeným jen sám na sebe a své pohodlí.
Nemám ambice někoho burcovat, aby reagoval tak či tak, někomu takové praktiky nevadí, někdo si jich ani nevšímá. Pro mě je dobrý vztah se zákazníkem ta největší hodnota, kterou může obchodník vybudovat. Proto si v Brašnářství Tlustý již nikdy nic neobjednám.
