Článek
Již podle názvu mě zaujal na Médium.cz článek autora Pisalek00. Jako člověk s gastronomickým vzděláním, milovník jídla a pedant na detaily, které se mohou někomu zdát zcela zbytečné, jsem text „Salátek, kuřátko a špenátek? Infantilní jídelní lístky zaplavují české hospody. Nebo hospůdky“ nemohl vynechat.
Autor se zabývá tím, co vede autory českých jídelních lístků, tedy restauratéry a šéfkuchaře, k tomu, aby používali při označování pokrmů zdrobnělin, které v některých případech považuje až za infantilní.
Pokud tomu skutečnost odpovídá, klidně kuřátko s okurčičkou
V základní myšlence se s autorem uvedeného článku v podstatě shoduji. Nadužívání některých zdrobnělin může působit skutečně hloupě a komicky, proto je lepší se jim vyhnout. Uvedený název by měl především odpovídat tomu, co člověk dostává na talíř.
Za příklad je zde uvedeno kuře, pardon kuřátko, v několika „úpravách“. Samotný výraz kuřátko zní opravdu divně, pokud si představíme „hokejku“ kuřecího stehna položenou přes hromadu brambor. Pokud bych si však na jídelním lístku výraz kuřátko přečetl a následně obdržel pečené celé baby kuřátko, které obvykle mívá syrovou hmotnost kolem půl kila, vůbec bych se nezlobil a necítil se nijak marketingově oblbován. Stejně tak, kdyby u něj na talíři ležely vypichované kuličky z brambor či malé vařené rané brambory obalené v másle a pažitce či petrželi, nerozporoval bych, že se jedná o brambůrky.
Plněný knedlík asi nikdo nezpochybní, ale co třeba játrové knedlíčky?
Pokud si mám vybrat, zda bych si dal raději kuřecí stehno nebo stehýnko, musím dle svého osobního vkusu přiznat, že ani jedno z těch slov mi nepřijde příliš sexy. Nejlépe bych se asi spokojil s obyčejným pečeným kuřetem.
Když slyším slovo okurčička, první, co mi neomylně naskočí, je cornichonka – opravdu malá okurka výrazné chuti po svém nálevu. Zde název „okurčička“ používají i samotní jejich výrobci a tyto delikátní mini okurky se skvěle hodí k výborným uzeninám či paštikám. K pečenému kuřeti i kuřátku se jistě bude hodit okurkový sálat, a pokud by ten vyrobený z klasické salátové okurky někdo nazval „okurčičkový“, asi bych se neudržel nesmát.
Á propos salát, tedy salátek. Zda použít jeden nebo druhý výraz by měl autor jídelního lístku rozhodnout podle velikosti uvedené porce. Záleží, zda popisuje například hrst ochucených listů s pár plátky ředkviček položených na talíři společně s hlavním jídlem, nebo samostatné hlavní zeleninové jídlo. Zatímco první případ se klidně může jmenovat „listový salátek“, například název „Salátek Caesar“ by působil opravdu perverzně, ať již by byl podávaný samotný, s kuřetem či kuřátkem, v případě tohoto pokrmu pravděpodobně s kuřecím prsíčkem.
Typická zelenina a lehký bramborový salát podávaný k vídeňskému řízku bych se klidně nebál nazvat salátkem.
Dáte si presíčko?
Různé zdrobněliny či pokrouceniny nemusí být jen napsané na papíře či tabuli, mohou je ze sebe naprosto automaticky vypouštět i samotní obsluhující číšníci či barmani.
Jsem velkým milovníkem dobré kávy, ale pokud dostanu od obsluhy otázku, zda si dám presíčko nebo kapučínko, nejsem si ještě úplně jist, co si dám, ale jsem si jist, že si to dám jinde. Za urážku sebe, kuchaře i mrtvého zvířete považuji, když je pro pokrm z něj použit výraz „stejček“. Rovněž za dobré znamení nepovažuji, když se hned u dveří restaurace od někoho dozvím, že „kolegyňka mě dovede k našemu stolečku“.
Ne za všechno mohou jen hospodští
Že parádní kousky nevymýšlí jen majitelé hospod či hospůdek (rovněž zde bych rozlišoval mezi klasickou pivní knajpou a malebným venkovským zařízením s vlídnou obsluhou a domácím jídlem) se občas přesvědčuji i já, když stojím na druhé straně barikády, respektive baru, který je zaměřen na dobrá vína.
Jen profesní čest mi pomáhá udržet milý úsměv i ve chvíli, pokud si zákazník přeje doporučit nějaký zajímavý Veltlínek, nebo dokonce vymyslí pro mě zcela nové slovo, jakým může být třeba „šardonéčko“, případně když si nás splete s kavárnou a ptá se, zda by mohl dostat „latéčko“.
Takový fešák je prostě buchta, kam se hrabou buchtičky s krémem…
I zdrobnělina může mít své opodstatnění
Svým textem rozhodně nechci autora Pisalek00 nijak očerňovat nebo rozporovat dobrou víru, se kterou článek napsal. V mnohém mohu skutečně souhlasit. Chci pouze vybídnout k otevřenosti podívat se na věci v souvislostech, nečíst pouze samostatná slova, ale pátrat i po tom, co se za nimi skrývá. A nebo občas skutečně neskrývá.
