Článek
Na jejich příspěvku není nic provokativního. Mladá žena studuje na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, její bratr chodí na střední školu. Hledají dlouhodobý pronájem do 20 tisíc korun včetně poplatků. Píšou, že nekouří, nemají zvířata, jsou čistotní a chtějí řádně platit. Tedy přesně to, co pronajímatelé obvykle požadují.
Původní slušný příspěvek (anonymizován)
Přesto se pod inzerátem objevily desítky reakcí typu „táhněte domů“, „na Ukrajině je dost bytů“, „běžte na frontu“ nebo „byty jsou jen pro české lidi“. Nechyběly vulgarity, urážky vzhledu ani obvinění z „okupace“. Jediným proviněním těchto dvou mladých lidí přitom je jejich ukrajinské jméno.
Komentáře (anonymizovány)
Nežádají o obecní byt, bezplatné ubytování ani přednost před českými zájemci. Hledají soukromý pronájem, který jim někdo může, ale nemusí nabídnout. Pronajímatel má samozřejmě právo chtít doložit příjem či záruku placení. To je však něco úplně jiného než veřejně ponižovat dva sourozence kvůli jejich národnosti.
Ani pokřikování o frontě nemá věcný základ. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že běžné povinné mobilizaci podléhají způsobilí muži od 25 do 60 let. Mezi 18 a 25 lety se týká jen specifických skupin, například bývalých vojáků či rezervních důstojníků; ostatní mohou nastoupit dobrovolně. U žen je služba dobrovolná. Posílat tedy středoškoláka a jeho sestru „na frontu“ není projev znalosti ukrajinských zákonů, ale obyčejná snaha ublížit.
Česká bytová krize je skutečná, nezpůsobila ji však jedna studentka se svým bratrem. OECD označuje nedostupnost bydlení v Česku za systémový problém: příjmy nestačily růstu cen, nabídka nájemního bydlení je omezená a neziskový segment téměř chybí. Příchod uprchlíků mohl zejména v Praze zvýšit poptávku, podle sociologa Daniela Prokopa však nejde o hlavní příčinu drahého bydlení.
Navíc neplatí představa, že Ukrajinci bydlí v Česku převážně zdarma. Reprezentativní výzkum Sociologického ústavu AV ČR zjistil, že 79 procent uprchlíků žije v nájmu nebo podnájmu a přes 90 procent si bydlení hradí v plné výši. Dva mladí lidé hledající byt tedy nejsou žádnou výjimkou, natož „okupanty“.
Popsaná lavina bohužel není jen ojedinělým selháním několika anonymních účtů. Aktualizovaná analýza organizace In IUSTITIA uvádí, že s verbálním předsudečným násilím se setkalo 57 procent příchozích z Ukrajiny. V roce 2024 policie evidovala 71 protiukrajinských trestných činů z nenávisti – nejvíce ze všech sledovaných pohnutek.
Člověk sedící v bezpečí českého obýváku neposílá středoškoláka do zákopu proto, že by mu záleželo na obraně Ukrajiny. Posílá ho tam proto, že zjistil, že na internetu může beztrestně kopnout do někoho mladšího a zranitelnějšího. Český bytový fond neokupují dva sourozenci hledající řádný pronájem. Veřejný prostor však stále více obsazuje nenávist, která už ke svému spuštění nepotřebuje ani záminku.
