Článek
V posledních týdnech jsem ve svých textech několikrát ukázal, co se v českých internetových diskusích stalo běžným. Mladý ukrajinský pár hledal bydlení a dočkal se narážek na frontu a odsudků jen kvůli svému původu. Matky dětí s těžkou formou autismu čtou cynické soudy o sobě i svých dětech. A ani Martina Sáblíková, jedna z nejúspěšnějších českých sportovkyň, nebyla po zveřejnění svatební fotografie ušetřena homofobních urážek. To už není výměna názorů. Je to hledání člověka, do kterého je právě dovoleno kopnout.
Proto považuji moderování diskusí za nutnost. Nemoderovaná diskuse není automaticky svobodnější. Ve skutečnosti ji často ovládne malá, ale mimořádně hlasitá a agresivní skupina. Slušní lidé se postupně přestanou zapojovat, protože nestojí o nadávky, zesměšňování a osobní útoky. Prostor pak nevypadá jako obraz společnosti, ale jako obraz její nejhrubší části. Správce, který nad tím mávne rukou, není neutrální. Pouze vyklízí pole agresorům.
Moderace přitom nesmí znamenat mazání kritiky nebo nepohodlných názorů. Má chránit věcný nesouhlas, nikoliv pohodlí provozovatele stránky. Odstraňovány však mají být výhrůžky, odlidšťování, osobní útoky, zveřejňování soukromých údajů a opakované šíření prokazatelných nepravd. Hranice nebude vždy dokonale ostrá, ale existence sporných případů není argumentem pro rezignaci na jakákoliv pravidla. Také ve škole, hospodě nebo na veřejné debatě rozlišujeme mezi nesouhlasem a napadáním ostatních.
Čím dál vážněji přemýšlím také o tom, zda by sociální sítě neměly znát skutečnou totožnost každého uživatele. Neznamenalo by to nutně povinnost vystupovat veřejně pod občanským jménem. Pseudonym může chránit oběti násilí, whistleblowery nebo lidi v nebezpečném prostředí. Platforma by však mohla neveřejně ověřit, že za účtem stojí konkrétní člověk. Ztížila by tím provozování desítek falešných profilů, obcházení blokací i organizované nájezdy. Samotné ověření nenávist nevyléčí — i lidé pod vlastním jménem dokážou být krutí — zvýšilo by však alespoň míru odpovědnosti.
Nechci internet, na kterém se lidé bojí vyslovit nepopulární názor. Nechci však ani internet, na němž se pod heslem svobody projevu toleruje ponižování slabších. Média, politici a veřejné osobnosti nesmějí využívat nenávist jako levný zdroj dosahu a následně tvrdit, že za vlastní diskuse nenesou odpovědnost. Pokud se agrese bude dlouhodobě vydávat za normální součást internetu, nakonec ji začneme považovat za normální součást společnosti. A přesně tomu má důsledná moderace zabránit.
