Článek
Summit NATO v Ankaře skončil, ale kampaň proti prezidentovi Petru Pavlovi pokračuje. Vedle sporů o složení české delegace a účast na společné večeři se na sociálních sítích znovu objevují staré, již dávno vyvrácené příběhy. Nejde přitom o nové důkazy ani nové kauzy. Pouze se recyklují příspěvky z konce roku 2025, protože se prezident a témata bezpečnosti, NATO či Turecka znovu dostaly do centra pozornosti.
Prvním příkladem je tvrzení, že Pavel vlastní akcie zbrojařské firmy „Globset“ a nachází se kvůli tomu ve střetu zájmů. Jenže žádná taková zbrojařská společnost v Česku ani na Slovensku neexistuje. Jediná česká firma s podobným názvem, Globset Europe s.r.o., je v likvidaci, se zbraněmi neobchodovala a Petr Pavel mezi jejími společníky nebyl. Tuto lež ověřil Demagog.cz už 3. prosince 2025.
Autoři příspěvků si zřejmě popletli nebo úmyslně pozměnili název organizace GLOBSEC. Ani ta však není zbrojovkou. Jde o bezpečnostní think-tank pořádající odborné konference a diskuse. GLOBSEC je navíc společností s ručením omezeným, takže nevydává veřejně obchodovatelné akcie, které by mohl Pavel vlastnit. Prezident s organizací v minulosti spolupracoval v poradním orgánu a vystupoval na jejích konferencích, což z něj nedělá majitele ani příjemce „zbrojařských dividend“.
Druhý recyklovaný hoax tvrdí, že Petr Pavel schvaloval ukrajinské útoky na tankery ruské stínové flotily a tím proti sobě i České republice popudil Turecko. V různých verzích se psalo, že prezident nad zásahem „tleskal“ či „jásal“, zatímco turecká média údajně vyzývala k uzavření české ambasády a vyhoštění diplomatů. Jeden z příspěvků dokonce vymyslel dvacetikilometrovou ropnou skvrnu a výroky deníků BirGün, Hürriyet Daily News a Daily Sabah.
Nic z toho se nestalo. Petr Pavel se k tehdejším útokům na tankery veřejně vůbec nevyjádřil a uvedená turecká média o něm ani o údajné české podpoře útoků nepsala. Tankery Kairos a Virat byly v době zásahu prázdné a z lodi Kairos podle bulharských úřadů ropa neunikala. Turecko skutečně označilo samotné útoky poblíž svého pobřeží za nepřijatelné a upozorňovalo na rizika pro plavbu a životní prostředí. Nekritizovalo však kvůli nim Petra Pavla ani Českou republiku.
Obraz údajné roztržky s Ankarou navíc nekoresponduje ani s událostmi právě skončeného summitu NATO. Recep Tayyip Erdoğan hostil oficiální recepci a večeři hlav států a vlád a Petr Pavel se jí zúčastnil na pozvání tureckého prezidenta. Samotná pozvánka samozřejmě nemůže zpětně dokazovat každý detail česko-tureckých vztahů, rozhodně však nenaznačuje, že by Ankara kvůli prezidentovi přerušovala diplomatické kontakty, zavírala ambasádu nebo vyháněla české diplomaty.
Oba příběhy ukazují stejnou metodu: vezme se skutečná instituce, událost nebo mezinárodní spor a kolem nich se vystaví zcela smyšlený příběh. GLOBSEC se promění ve zbrojovku „Globset“, odborná spolupráce ve vlastnictví akcií a turecká kritika útoků na tankery v diplomatickou válku proti Pavlovi. Po summitu NATO se starým hoaxům pouze oprášil prach. Fakta se ale nezměnila: prezident žádné akcie neexistující zbrojovky nevlastní a Turecko kvůli jeho smyšlenému výroku Českou republiku neodsoudilo.
