Článek
Daniel Vávra si na Facebooku opět vzpomněl na mou osobu. Tentokrát proto, aby relativizoval kauzu kolem nástupu Adama Šejny a Františka Kubáska na Ministerstvo životního prostředí. Vznikla mu z toho klasická vávrovská směs: kousek pravdy, kus vynechaného kontextu, několik osobních útoků a pár tvrzení, která jsou prostě nepravdivá.
Začněme tím hlavním. Nikdy jsem nebyl zaměstnancem žádného ministerstva. Nikdy jsem nenastoupil do státní správy na ministerské místo, nikdy jsem tam nepobíral měsíční plat a nikdy jsem nebyl součástí politického personálního balíčku žádné strany. Pokud jsem v minulosti v jednotkách případů školil pracovníky ministerstva v oblasti dezinformací, šlo o externí školení na dohodu nebo fakturu. Celkově se bavíme o částce 22 000 korun. Tedy o součtu, který je pod úrovní jednoho dnešního minimálního měsíčního platu. Mimochodem. Tu částku jsme pak jako Manipulátoři.cz darovali nadaci Transparenty International, abychom nebyli nařčeni, že jsme placení státem.
Srovnávat to s případem Šejny a Kubáska je manipulace. Podle médií Adam Šejna nastoupil na MŽP do komunikačního týmu, konkrétně k sociálním sítím, a František Kubásek do oddělení rozpočtu. To nejsou jednorázová externí školení. To jsou pracovní pozice na ministerstvu. A to v situaci, kdy se současně řeší propouštění odborných zaměstnanců resortu a kdy se veřejnost oprávněně ptá, zda se ministerstvo nestává odkladištěm loajálních politických influencerů.
Vávra se tváří, že odhalil velký dvojí metr: prý ti, kteří kritizují nástup „nevzdělaných extremistů“ na ministerstva, dříve spolupracovali se mnou. Jenže právě tady jeho argumentace padá. Já jsem na žádné ministerstvo nenastoupil. Nezískal jsem místo v oddělení rozpočtu. Nespravoval jsem sociální sítě resortu. Nebyl jsem zaměstnán státem v politicky citlivé funkci. Byl jsem externista, který v několika případech školil téma, kterému se dlouhodobě věnuje.
Ano, Daniel Vávra vytahuje mou minulost. Ta je veřejně známá. V minulosti jsem byl zmiňován ve zprávách Ministerstva vnitra v souvislosti s radikálně levicovým prostředím. Nikdy jsem to netajil. Naopak jsem o tom opakovaně veřejně mluvil, označil to za chybu a od této své minulosti se distancoval. Na rozdíl od zmíněných influencerů.
To je podstatný rozdíl. Nehraji si na člověka bez minulosti. Jen odmítám, aby z ní Vávra vyráběl současnou nálepku, kterou má zakrýt úplně jiný problém: aktuální nástup lidí s problematickým veřejným vystupováním přímo do struktur ministerstva.
A tady je další rozdíl. Já se od své radikální minulosti distancoval. Změnil jsem prostředí, postoje i práci. Dlouhé roky působím ve školství jako učitel a asistent pedagoga. To se Vávrovi do konstrukce nehodí, takže to jednoduše vynechá. Místo toho vytahuje staré označení „chemik“ z doby, kdy jsem pracoval v chemickém provozu.
Stejně účelově nakládá i s článkem Seznam Zpráv o vládní kampani proti dezinformacím z roku 2020. Vávra naznačuje, že jsem na takové kampani spolupracoval nebo že za ní stáli Manipulátoři.cz. To z odkazovaného článku nevyplývá. V článku se k tématu vyjadřuji jako člověk, který se dezinformacemi zabývá. To je celé. Být citován v médiu neznamená stát za vládní kampaní. Tohle by měl člověk, který se tak rád pasuje do role obránce racionality, snad poznat.
Vávra se dále pokouší znevěrohodnit faktchecking tím, že tvrdí, že v něm „lžu tak často, že už to přestal počítat“. To je pohodlná věta, protože nic nedokazuje. Je to hospodská generalizace vydávaná za argument. Pokud má Vávra konkrétní chybu, ať ji pojmenuje. Pokud má konkrétní lež, ať doloží úmysl. Factchecking je ověřitelná práce: tvrzení, zdroj, závěr. Křik „lžete pořád“ není kritika. Je to nálepka.
Ještě komičtější je historka, že mě Vávra po debatě vezl domů v Bentley. Nevezl. To existuje jen v jeho hlavě. Po debatě jsem naopak já vlastním autem odvezl třetího debatujícího. Je to drobnost, ale dobře ilustruje celý problém: Vávra si plete vlastní dojem, pózu a historku s realitou.
Celá jeho argumentace stojí na falešném srovnání. Na jedné straně je člověk, který měl radikální politickou minulost, veřejně se k ní přiznal, distancoval se od ní, dnes pracuje ve školství a v několika případech externě školil za celkově 22 000 korun. Na druhé straně jsou lidé, kteří podle médií aktuálně nastoupili na ministerstvo ovládané politickou silou, kterou dlouhodobě veřejně podporovali, a jejichž veřejné působení vyvolává otázky o kompetenci, loajalitě a vhodnosti pro státní správu. To není dvojí metr. To jsou dvě různé situace.
Daniel Vávra samozřejmě může mít na mou práci kritický názor. Může nesouhlasit s Manipulátory.cz, může polemizovat s našimi články, může vytahovat mou minulost. Ale neměl by lhát. Neměl by zaměňovat externí školení za zaměstnání na ministerstvu. Neměl by vydávat citaci v médiích za spolupráci na vládní kampani. Neměl by vynechávat, že se člověk od své minulosti veřejně distancoval.
A neměl by si vymýšlet historky o Bentley.
