Článek
Václav Klaus se v Podcastu 60 MINUT opět pustil do Volodymyra Zelenského. Podle zveřejněné ukázky prohlásil, že ukrajinský prezident se „drží zuby nehty války“, protože ví, že po jejím konci skončí i jeho prezidentská role. Podobná věta se dobře poslouchá těm, kteří chtějí slyšet, že za válku může vlastně Kyjev, Západ, NATO, Brusel, Washington — zkrátka kdokoli kromě Moskvy. Jenže jako politická analýza je to velmi slabé. A jako morální postoj ještě slabší.
V Podcastu navíc uvádí, že Zelenskyj prý nestojí o mír a nechce vyjednávat.
Fakta jsou přitom jasná, ale zjevně je třeba je znovu a znovu opakovat: Ukrajina nezaútočila na Rusko. Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Valné shromáždění OSN už v březnu 2022 označilo ruskou agresi za porušení Charty OSN a vyzvalo Rusko, aby okamžitě, úplně a bezpodmínečně stáhlo své síly z území Ukrajiny. To není detail. To je výchozí bod celé debaty. Bez něj se z diskuse o míru stává jen rétorické praní ruské odpovědnosti.
Klausova konstrukce navíc ignoruje, že Ukrajina opakovaně přišla s návrhy, jak válku zastavit. Zelenskyj představil takzvanou mírovou formuli, jejíž body zahrnují mimo jiné jadernou bezpečnost, propuštění zajatců a deportovaných osob, obnovu územní celistvosti a ukončení války. V roce 2025 Zelenskyj mluvil o bezpodmínečném třicetidenním příměří jako o kroku k ukončení války. A ještě v červnu 2026 ukrajinská diplomacie podle Reuters nabízela příměří podél faktické frontové linie, pokud Rada bezpečnosti OSN neprosadí rezoluci k plnému a bezpodmínečnému zastavení bojů.
Samozřejmě lze vést legitimní debatu o tom, jaký mír je realistický, jaké bezpečnostní záruky Ukrajina potřebuje, co by znamenalo příměří bez kontroly, nebo zda by Rusko pauzu nevyužilo jen k přezbrojení. To jsou normální otázky. Problematické je ovšem tvrdit, že hlavní problém sedí v Kyjevě, zatímco Moskva dál okupuje ukrajinské území, bombarduje ukrajinská města a odmítá podmínky, které by znamenaly skutečný konec agrese.
Právě tady Klausova argumentace selhává nejvíc. Válka může skončit velmi rychle. Rusko může přestat ostřelovat ukrajinská města. Rusko může stáhnout armádu z okupovaných území. Rusko může přestat unášet ukrajinské děti, ničit infrastrukturu a posílat další vojáky do cizí země. Nepotřebuje k tomu žádné svolení Zelenského. Nepotřebuje k tomu souhlas NATO. Nepotřebuje k tomu českou vládu. Stačí politické rozhodnutí v Kremlu.
Když někdo tvrdí, že Zelenskyj „nechce udělat nic proto, aby válka skončila“, musí vysvětlit, proč ignoruje ukrajinské návrhy příměří a jednání. A musí také vysvětlit, proč současně přehlíží ruskou pozici. Reuters v červenci 2026 informoval, že podle zdrojů blízkých Kremlu je Vladimir Putin navzdory mírovým snahám připraven spíše válku eskalovat a odmítal návrhy příměří, protože stále usiluje o další územní cíle na Ukrajině.
Ano, můžeme mluvit i o dohodách a závazcích z minulosti. O Minských dohodách, o příměřích, která se porušovala. Ale hlavně o Budapešťském memorandu z roku 1994, v němž se Rusko zavázalo respektovat nezávislost, suverenitu a existující hranice Ukrajiny a zdržet se hrozby silou nebo použití síly proti její územní celistvosti. Ukrajina se tehdy vzdala jaderných zbraní. Rusko později zabralo Krym, rozpoutalo válku na Donbasu a v roce 2022 zahájilo plnohodnotnou invazi.
I pokusy o příměří ukazují, jak cynicky se s pojmem „mír“ zachází. Při velikonočním příměří v dubnu 2026 se obě strany obviňovaly z porušování, ale Reuters připomněl, že Ukrajina příměří přijala navzdory tomu, že Moskva dříve podobné návrhy odmítala. Ukrajina hlásila tisíce ruských porušení, Rusko zase obviňovalo Ukrajinu. Přesně proto nejde jen o slovo „příměří“, ale o jeho kontrolu, garance a vymahatelnost. Bez nich je to pro napadený stát jen riziko, že agresor dostane oddechový čas.
Klaus tedy neříká nepříjemnou pravdu. Říká pohodlnou nepravdu. Přesouvá odpovědnost z agresora na oběť a tváří se, že válka pokračuje proto, že Zelenskyj nechce přijít o funkci. Jenže Ukrajinci neumírají proto, že jejich prezident „miluje válku“. Umírají proto, že ruská armáda okupuje jejich zemi.
Mír není kapitulace napadeného. Mír není odměna pro agresora. A mír už vůbec nevznikne tím, že budeme oběti vysvětlovat, že se má konečně přestat bránit. Jestli chce Václav Klaus hledat politika, který může válku ukončit ze dne na den, nemusí se dívat do Kyjeva. Stačí se podívat do Moskvy.
