Článek
Petr Macinka znovu předvedl, že klimatická realita se dá na sociálních sítích zesměšnit snadno. Stačí vzít jeden výstřižek z novin, přidat pár emotikonů ohně a tvářit se, že tím padla klimatologie, meteorologie i dlouhodobá měření. Jenže nepadlo nic. Snad jen další zbytky důvěry v to, že ministr vlády dokáže v době mimořádného vedra mluvit k lidem alespoň trochu odpovědně.
Macinka sdílel koláž, která má naznačit, že si Novinky.cz protiřečí: jednou píší, že současná vlna veder by před 50 lety byla „nemyslitelná“, podruhé Právo připomíná, že denní rekord pro 26. červen v Klementinu pochází z roku 1935. To ale není rozpor. Je to elementární záměna jednoho denního rekordu na jedné stanici za klimatologickou analýzu celé vlny veder. World Weather Attribution v rychlé analýze uvádí, že podobná evropská vlna veder by byla před několika desítkami let prakticky nemožná a že srovnatelná epizoda v roce 1976 by byla asi o 3,5 °C chladnější. V Klemtinu tehdy navíc naměřili 35,6 °C. To je trochu rozdíl oproti čtyřicítkám.
A pak přišel teploměr a udělal to, co teploměry dělají nejlépe: ignoroval politické statusy. V Doksanech bylo naměřeno 40,9 °C, což podle dosavadních údajů překonalo dosavadní český absolutní rekord 40,4 °C z Dobřichovic. Rekord padl i v pražském Klementinu, kde teplota dosáhla 39 °C. Podle ČHMÚ byly rekordy pro 27. červen překonány nebo vyrovnány na 156 ze 171 dlouhodobě měřících stanic.
Ještě důležitější je délka a rozsah té epizody. ČHMÚ už před vrcholem veder upozorňoval, že na některých stanicích na jižní Moravě, v Polabí a Poohří trvají tropické dny nepřetržitě od 18. června. MŽP a ČHMÚ zároveň varovaly před tropickými nocemi, při nichž se tělo nemá kdy zotavit, a před zvýšeným rizikem pro seniory, děti, chronicky nemocné a lidi pracující venku. To je přesně ten okamžik, kdy by slušný politik nehrál na Facebooku hru „haha, jednou bylo horko i v roce 1935“, ale alespoň by uznal, že vedro zabíjí, zatěžuje infrastrukturu a vyžaduje adaptaci.
Jenže u Macinky se z klimatické politiky stala póza. Na jedné straně se vláda a resortní politika posouvají od podpory energetických úspor domácností k omezenějšímu modelu, v němž Nová zelená úsporám přichází o část zdrojů a větší roli mají hrát zvýhodněné úvěry místo přímých dotací. Na druhé straně se veřejnosti vysvětluje, že když je horko, má sledovat rady Ministerstva zdravotnictví. To je pozoruhodná dělba práce: prevence se škrtá, adaptace se relativizuje a následky se přehazují na zdravotníky.
A do toho Strážnice. V době, kdy Česko řešilo historická vedra, jel Macinka na folklorní festival, kde se podle vlastních slov „přijel pro pískot“. Vystoupit se pokusil poté, co diváci vypískali jeho stranického kolegu Otu Klempíře; publikum vypískalo i jeho a Macinka mu odpověděl slovy o tom, že se „zbláznili“ a že si „politizují festival“. To není odvaha. To je politický trolling v přímém přenosu: přijít mezi lidi, vyprovokovat konflikt a pak si stěžovat, že lidé reagovali.
Macinkův problém není v tom, že by nesměl mít jiný názor na klimatickou politiku. Může. Problém je, že zaměňuje názor za výsměch, výstřižek za důkaz a provokaci za výkon funkce. Když země čelí extrémnímu vedru, ministr nemá povinnost stát se klimatickým aktivistou. Má ale povinnost nebýt arogantní k lidem, kteří v tom vedru žijí, pracují, starají se o děti, seniory nebo nemocné.
A hlavně: fyzika se nedá přepískat. Ani ve Strážnici.
