Článek
Tanky, které v noci z 20. na 21. srpna 1968 překročily československé hranice, nebyly začátkem celé operace. Byly až její poslední, vojenskou fází. Mnohem dříve začala Moskva vyrábět zdůvodnění, proč je nutné do Československa vtrhnout. Sovětské veřejnosti, vojákům i zahraničí bylo třeba vysvětlit, že nejde o agresi proti spojeneckému státu, ale o záchranu země před údajnou kontrarevolucí. Jak později připomínal novinář Luboš Dobrovský, okupaci dlouho dopředu připravovala rafinovaně vystavěná propaganda.
Sovětská KGB už před invazí rozjela operaci PROGRESS, v jejímž rámci do Československa vysílala agenty a snažila se ovlivňovat veřejnost i politiky. Součástí byla diskreditační kampaň označovaná jako CHODOKI, která měla vyrobit „důkazy“ o spojení reformního vedení se západními tajnými službami. Sovětský tisk například psal o tajných skladech amerických zbraní a přípravách ozbrojeného převratu. Za doklad kontrarevoluce posloužila dokonce americká vojenská technika soustředěná u Davle kvůli natáčení filmu Most u Remagenu. Realita byla mnohem prostší: Američané u Prahy nepřipravovali převrat, filmaři tam natáčeli válečný film.výukový materiál Jeden svět na školách.
Když vojska skutečně vtrhla do země, připravený příběh se rozběhl naplno. Československo mělo být ohroženo kontrarevolucí, západoněmeckými revanšisty, americkými agenty a návratem fašismu. Několik konzervativních komunistů požádalo Moskvu o „pomoc“ ve Zvacím dopise, jejich vůle však byla propagandou vydávána za vůli celé země. Ústavní představitelé Československa ani příslušné státní orgány přitom vojska nepozvali. Bylo proto nutné umlčet domácí média a nahradit jejich informace jinou verzí skutečnosti.
Už před pátou hodinou ráno 21. srpna začala na vlnách 210 a 197 metrů vysílat ilegální stanice Vltava. Program vznikal v zahraniční redakci východoněmeckého rozhlasu a do Československa jej přenášely vysílače poblíž Drážďan a tehdejšího Karl-Marx-Stadtu. V prvních dnech mluvili anonymní hlasatelé česky a slovensky s tak silným přízvukem, že posluchači okupantskou stanici snadno rozeznali od štafetového vysílání Československého rozhlasu. Vltava přesto tvrdila, že obyvatelé vítají sovětské vojáky jako zachránce, zatímco odpůrce okupace označovala za fašisty a prozápadní dobrodruhy. Český rozhlas připomněl, že redaktoři byli sháněni už měsíc před invazí. Propagandistická vysílačka tedy rozhodně nevznikla jako spontánní reakce na údajnou krizovou situaci.
Rozhlas nebyl jediným nástrojem. Už 30. srpna začala vycházet okupační tiskovina Zprávy, kterou oficiálně vydávala „redakční rada při spojeneckých vojskách“. Časopis se tiskl v Německé demokratické republice a sovětští vojáci jej v masovém nákladu rozváželi po Československu. Do května 1969 vyšlo celkem 61 čísel, která obhajovala „bratrskou pomoc“, napadala reformní komunisty, novináře a další údajné představitele kontrarevoluce. Česká televize v jednom z článků popisuje, jak Zprávy jmenovitě útočily na pracovníky Československé televize. Zákaz této okupační tiskoviny se později stal také jedním z požadavků Jana Palacha. Paměť národa správně konstatuje, propaganda neměla pouze vysvětlovat minulý vpád, ale přimět společnost, aby se s okupací smířila.
Dovolím si ještě malou paralelu s aktuálním děním. Československo roku 1968 a Ukrajina napadená v roce 2022 nejsou totožné příběhy. Podobná je však konstrukce, kterou Kreml agresi zdůvodňuje. Tehdejší „kontrarevoluci“ vystřídala „denacifikace“, ohrožení socialismu nahradilo ohrožení bezpečnosti Ruska a žádost několika československých kolaborantů připomíná žádost samozvaných separatistických republik o ruskou pomoc. „Bratrskou pomoc“ pak vystřídala „speciální vojenská operace“. Také při útoku na Ukrajinu Moskva tvrdila, že chrání obyvatele před údajnou genocidou, čelí hrozbě NATO a usiluje o „demilitarizaci a denacifikaci“ sousední země.
Technologie se změnily, základní postup nikoli. Nejprve je napadené zemi upřena vlastní vůle. Potom se objeví západní spiknutí, údajní fašisté, ohrožená menšina a skupina ochotných spolupracovníků, kteří požádají o pomoc. Nakonec je invaze přejmenována na záchrannou operaci. V roce 1968 tuto práci odváděly Vltava, Zprávy a letáky shazované z letadel. Dnes ji vedle státních médií obstarávají sociální sítě, videokanály a domácí šiřitelé kremelských narativů. Tanky překročily československé hranice až večer 20. srpna. Lež, která jim měla otevřít cestu, dorazila mnohem dříve.
