Článek
V jihlavském rybníku Borovinka bylo nalezeno tělo osmatřicetiletého muže z Ukrajiny. Pod zprávou se objevily komentáře „víc takových zpráv“, „o jednoho míň“, „žádná škoda“ nebo „paráda“. Redakce Jihlavské Drbny diskusi omezila a policie oznámila, že se obsahem komentářů zabývá. To zatím neznamená obvinění ani trestný čin. Policie věc prověřuje.
Tito lidé zemřelého neznali. Nevěděli, jak žil, zda měl rodinu ani co přesně se u rybníka stalo. Stačila jim jediná informace: byl Ukrajinec. Člověk se změnil v národnostní nálepku a tragédie v důvod k oslavě. To už není kritika ukrajinské vlády, pomoci uprchlíkům ani české migrační politiky. Je to obyčejná dehumanizace.
Nenávist přitom nepotřebuje ani tragickou událost. Ukrajinská studentka Darja po útěku před válkou odmaturovala v Česku se samými jedničkami a zvládla také češtinu. Místo uznání se objevila obvinění z protekce a požadavky, aby odešla domů. Když Ukrajinec zemře, je to pro ně „o jednoho míň“. Když uspěje, určitě podváděl nebo byl zvýhodněn.
Začalo to už krátce po invazi tvrzeními, že uprchlíci berou Čechům peníze, dávky, práci a místa ve školách. Z každého problému bylo možné vyrobit ukrajinskou vinu. Když se podobný obraz opakuje dostatečně dlouho, z uprchlíka se stane příživník, z příživníka nepřítel a ze smrti nepřítele dobrá zpráva.
Nejde o obraz celé české společnosti. Hlasitá a agresivní část internetových diskutujících nereprezentuje všechny Čechy. Nelze ji ale odbýt ani jako několik neškodných hlupáků. Organizace In IUSTITIA evidovala od roku 2022 do února 2026 celkem 129 protiukrajinských incidentů. Ve 41 procentech dokumentovaných případů došlo k fyzickému napadení. Nenávist tedy nezůstává pouze na internetu.
Kritizovat pomoc Ukrajině je legitimní. Kritizovat konkrétního Ukrajince za konkrétní jednání také. Jenže kolektivní vina není kritika. Ministerstvo vnitra samo upozorňuje, že atmosféru nepřátelství posilují polopravdy, smyšlené informace a protiukrajinské narativy šířené kremelskou propagandou. Každý nenávistný komentující nemusí být vědomým příznivcem Ruska. Může však bezmyšlenkovitě opakovat příběh, který mu někdo dlouhodobě podsouvá. A tak fungují dezinformace. Stokrát opakované lež se stane pravdou.
O případné trestní odpovědnosti rozhodnou policie a soudy. K morálnímu hodnocení ale soudní rozsudek nepotřebujeme. Zemřel jeden člověk a někteří živí lidé napsali, že je to dobře. Problémem v tu chvíli nebyla národnost mrtvého. Problémem bylo, kolik lidskosti dokázali pohřbít ti, kteří jeho smrt oslavovali.
