Článek
Včera začal šestnáctý ročník festivalu Prague Pride. Samotný duhový průvod projde Prahou až v sobotu 8. srpna, ale někteří lidé si s nenávistnými reakcemi pospíšili. Stačilo oznámit konání akce a pod příspěvky se opět objevila označení jako „úchylové“, „devianti“ nebo „psychicky nemocní“. Zaznívají také tvrzení, že účastníci potřebují odbornou léčbu nebo představují nebezpečí pro děti.
Jen několik dnů před začátkem Prague Pride přitom prošel centrem Brna karnevalový průvod Brasil Festu. Tanečnice měly výrazné a často velmi odhalené kostýmy, jaké k brazilskému karnevalu tradičně patří. V Lipnici nad Sázavou zase zahájil integrační festival Quijotova šedesátka průvod masek. V obou případech šlo jednoduše o kulturní událost, nikoli o údajný důkaz morálního rozkladu společnosti. Brasil Fest i festival v Lipnici se samozřejmě liší velikostí, zaměřením i mediálním dosahem. Přesto nabízejí zajímavé srovnání.
Jestliže někomu skutečně vadí především odhalená těla, extravagantní kostýmy a údajná sexualizace veřejného prostoru, musel by stejný metr použít také na brazilský karneval. Jenže právě tady dvojí metr často začíná být viditelný. Brazilská tanečnice v odhaleném kostýmu představuje zábavu a exotiku. Člověk s duhovou vlajkou se v očích stejných kritiků mění v ohrožení dětí a kandidáta na léčebnu.
Konkrétní příklady není nutné složitě hledat. V diskusi pod rozhovorem o letošním Prague Pride se objevil například výrok: „Úchylové nám zase budou nutit svoje vidění světa.“ Pod příspěvkem iniciativy Jsme fér jsou LGBT lidé označováni za psychicky nemocné a nebezpečné pro děti. Jinde se objevují výkřiky jako „Devianti“ nebo „Samej úchyl“. To už není věcná kritika programu festivalu. Je to ponižování celé skupiny lidí.
Tvrzení o nemoci navíc není jen urážlivé, ale také věcně nepravdivé. Světová zdravotnická organizace přestala homosexualitu klasifikovat jako duševní poruchu už v roce 1990. Volání po „léčbě“ proto nevychází ze současné medicíny, ale z předsudků, které vědecké poznání dávno překonalo.
Samozřejmě neplatí, že každý kritik Prague Pride je automaticky homofobní. Lze diskutovat o financování festivalu, jeho programu, dopravních omezeních i jednotlivých vystoupeních. Žádná veřejná akce nemusí stát mimo kritiku. Označovat však LGBT lidi za nemocné, deviantní nebo nebezpečné není kritika festivalu. Je to útok na lidi kvůli tomu, kým jsou.
Právě proto má srovnání tří průvodů smysl. Nejde o důkaz, že jsou všechny akce totožné nebo že na Brasil Fest nikdy nikdo nenapsal kritický komentář. Ukazuje však, jak snadno se údajná starost o děti, veřejnou mravnost a vhodné oblečení používá jako zástupná výmluva.
Když stejné prvky u jedné akce považujeme za zábavu a u druhé za společenskou hrozbu, problém zřejmě nebude v kostýmech. Problémem je duhová vlajka – a lidé, kteří se pod ní odmítají skrývat.
