Článek
Kdyby se dnešní ruská palivová krize psala jako scéna z filmu Pád třetí říše, mohla by znít skoro absurdně: „Budeme dovážet benzín z Indie a Kazachstánu.“ Jenže následuje studená sprcha: Indie je sice rafinérská velmoc, ale zároveň obrovský dovozce ropy — a ruská ropa se po roce 2022 stala jedním z klíčových zdrojů pro indické rafinerie. Kazachstán zase ropu má, ale jeho rafinační kapacity nejsou bezedné a sám historicky řešil dovoz části ropných produktů. Jinými slovy: Rusko se dostává do situace, kdy jako ropná velmoc shání hotová paliva u zemí, které jsou samy napojené na ruskou ropnou ekonomiku.
Důvod je jednoduchý: Ukrajina systematicky útočí ne na ruskou ropu jako surovinu, ale na ruskou schopnost ji zpracovat. Reuters v květnu informoval, že po ukrajinském útoku zastavila zpracování Kirishi, druhá největší ruská rafinerie. V červnu následovaly vážné problémy moskevské rafinerie a NORSI, čtvrté největší ruské rafinerie a zároveň druhého největšího producenta benzínu v zemi. A 6. července přišel zásah Omsku — největší ruské rafinerie, která podle zdrojů Reuters po útoku zastavila zpracování.
Tím to navíc neskončilo. Ukrajina 8. července oznámila další rozsáhlé útoky, mimo jiné na rafinerie TANECO a TAIF-NK v Nižněkamsku a na saratovskou rafinerii. U těchto posledních úderů zatím nelze dělat definitivní závěry o rozsahu škod, ale podstatný je trend: nejde o jeden výbuch, jednu havárii ani jeden lokální problém. Jde o opakovanou kampaň proti infrastruktuře, která zajišťuje benzín, naftu, letecké palivo a logistiku pro civilní ekonomiku i válku.
Výsledky už jsou vidět. Reuters popisuje fronty u čerpacích stanic v Omsku po zásahu největší rafinerie, ale také širší ruskou frustraci z palivové krize. Rusko se dostalo do paradoxu: patří mezi největší producenty ropy na světě, ale v některých regionech řeší nedostatek benzínu, omezení prodeje a rostoucí ceny. Problém není v tom, že by ze země zmizela ropa. Problém je v tom, že bez funkčních rafinerií je samotná ropa motoristovi, zemědělci nebo armádní logistice k ničemu.
A právě tady začíná ona absurdita s Indií a Kazachstánem. Reuters už na konci června psal, že Rusko jednalo s Kazachstánem o dovozu zhruba 50 tisíc tun benzínu AI-92, protože výpadky rafinerií a neplánované opravy snížily ruskou výrobu benzínu přibližně o čtvrtinu proti předchozímu roku. O pár dní později Reuters informoval, že Rusko začalo dovážet benzín také z Indie. To není strategická síla impéria, ale improvizace státu, kterému protivník zasáhl slabé místo.
Neznamená to, že se Rusko zítra ekonomicky zhroutí. Znamená to ale, že válka se mu vrací domů v podobě velmi konkrétního problému: palivo není propaganda, palivo buď je, nebo není. A pokud musí Moskva vysvětlovat, proč ropná velmoc shání benzín v Indii, zatímco Ukrajina posílá drony na další rafinerie, pak už nejde jen o vojenský detail. Jde o obraz země, která má pořád dost surovin, ale stále hůř je umí proměnit v to, co její ekonomika a armáda denně potřebují.
