Článek
Migrační pakt se v české debatě stal jedním z nejúspěšnějších strašáků posledních let. Politici SPD, ANO a části dezinformační scény z něj udělali jednoduchý symbol: Brusel nám prý bude povinně přidělovat migranty. Realita je složitější. Pakt není žádným kouzelným řešením migrace, má své sporné body a jeho úspěch bude záviset na praktickém provedení. Jenže tvrzení, že jde prostě o „pakt pro migraci“, je zavádějící zkratka.
Podstatou paktu je mimo jiné sjednocení azylových pravidel, přísnější procedury na vnější hranici, sběr biometrických údajů, omezení sekundárních pohybů migrantů po EU a rychlejší rozhodování o tom, kdo má nárok na ochranu a kdo ne. Ministerstvo vnitra upozorňuje, že tlak na státy prvního vstupu má být vyšší: lidé mají být na hranicích registrováni, zajištěni a v části případů má probíhat hraniční procedura. To není obraz „otevřených dveří“, ale pokus dostat chaotický systém pod pevnější pravidla.
Nejvíce zneužívaným slovem je „solidarita“. V paktu skutečně existuje mechanismus solidarity mezi členskými státy. Neznamená ale jednoduše, že Česko automaticky dostane povinně přidělené migranty. Státy se mohou zapojit relokací, finančním příspěvkem nebo alternativní pomocí, například personálem, technikou či podporou správy hranic. Demagog opakovaně vysvětlil, že relokace jsou jen jednou z možností, nikoli jedinou povinnou cestou.
Právě tady vzniká politický paradox. Strany, které roky tvrdí, že chtějí co nejtvrdší ochranu hranic, odmítají balík, který má mimo jiné financovat a posílit ochranu vnější hranice EU, návraty a procedury v zemích prvního vstupu. Dá se legitimně debatovat, zda bude pakt fungovat, zda nebude příliš drahý nebo zda jeho právní konstrukce obstojí v praxi. Ale tvrdit, že jeho hlavním účelem je „dovážet migranty do Česka“, znamená zamlčovat podstatnou část jeho obsahu.
Podobný rozpor se ukázal i u české azylové novely. Vláda v roce 2025 předložila návrh, který měl zpřísnit azylová a migrační pravidla a převést důležité části migračního paktu do českého práva. ANO a SPD kritizovaly migrační pakt a zablokovaly zrychlené projednání novely. Přesnější tedy není říkat, že „hlasovaly pro migraci“, ale že v konkrétní situaci zabránily rychlému projednání zpřísňující předlohy, zatímco veřejně vystupovaly jako nejtvrdší odpůrci migrace.
Do debaty navíc vstupuje bezpečnostní rozměr, který populisté často přehlížejí nebo účelově ohýbají. Evropská komise i státy na východní hranici EU mluví o tom, že Rusko a Bělorusko zneužívají migraci jako nástroj hybridního tlaku. Komise v roce 2024 přímo uvedla, že Rusko používá „weaponisation of migration“ jako nový nástroj hybridní války proti EU. Nejde tedy jen o humanitární nebo sociální téma, ale i o bezpečnostní taktiku autoritářských režimů.
O to absurdnější je, když stejní politici, kteří varují před migrací, relativizují ruskou agresi, přebírají proruské narativy nebo útočí hlavně na Ukrajince žijící v Česku. Právě ukrajinští uprchlíci přitom nejsou pro český stát břemenem v podobě, jakou líčí dezinformační scéna. Podle MPSV příjmy do státního rozpočtu z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou ve třetím čtvrtletí 2025 dosáhly 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje spojené s jejich podporou činily 3,9 miliardy korun. Bilance tedy byla plus 4,3 miliardy.
Manipulátoři.cz už dříve upozornili, že kolem migračního paktu vznikla řada mýtů — například tvrzení o automatických kvótách nebo o tom, že pakt údajně migraci podporuje. O zvláštních vazbách ruské politiky, islamistických struktur a využívání migrace k tlaku na Evropu jsme psali také v samostatném textu.
To neznamená, že migrace nemá problémy. Má. Evropa musí řešit nelegální migraci, zneužívání azylového systému, nedostatečné návraty neúspěšných žadatelů i integraci lidí z kulturně vzdálenějších prostředí. Je legitimní chtít přísnou migrační politiku. Jenže seriózní politika se nedělá tak, že se z technického balíku pravidel vyrobí bubák, z Ukrajinců v Česku nepřátelé a z Ruska téměř nevinný pozorovatel.
Migrační pakt není bezchybný a není důvod z něj dělat posvátný dokument. Je však férové říkat, co skutečně obsahuje. A pokud někdo tvrdí, že chce chránit hranice, rychleji vracet neúspěšné žadatele a omezit chaotický pohyb migrantů po Evropě, měl by vysvětlit, proč automaticky odmítá nástroje, které přesně tímto směrem míří. Jinak nejde o boj proti migraci, ale o politický byznys se strachem.
