Článek
Jindřich Rajchl chtěl svým příznivcům předvést, jak směšní, ideologičtí a odtržení od reality jsou lidé, kteří ověřují veřejná tvrzení. Na svém profilu proto zveřejnil údajnou grafiku Demagog.cz, v níž organizace označovala výrok „Menstruují jen ženy“ za nepravdivý. Doplnil ji obvyklou směsí posměšků, řečí o Bruselu, „politických neziskovkách“ a 112 pohlavích. Mělo to být další velké odhalení pokrytectví fact-checkerů. Jenže grafiku Demagog nikdy nevytvořil.
A právě zde celý Rajchlův výstup dostává téměř dokonalou pointu. Politik, který druhé soustavně obviňuje ze lži, manipulace a ideologického překrucování skutečnosti, se neobtěžoval ověřit ani pravost obrázku, na němž postavil celý svůj útok. Stačilo navštívit oficiální profil Demagogu, projít jeho web nebo alespoň porovnat údajnou grafiku s jeho skutečnými výstupy. Rajchl neudělal ani toto minimum – anebo je mu původ materiálu jednoduše lhostejný, pokud se hodí do předem připraveného příběhu.
Nevíme, zda podvrhu skutečně uvěřil, nebo si pravost raději vůbec nekladl jako otázku. Ani jedna možnost mu příliš nepomáhá. V prvním případě naletěl na poměrně průhledný padělek. Ve druhém případě šířil neověřený obsah s vědomím, že jeho publikum pravděpodobně nebude nic kontrolovat. V obou variantách je výsledkem totéž: Rajchl předal tisícům lidí falešný materiál a použil jej k poškození pověsti konkrétní organizace.
Nejde přitom o náhodný výkřik člověka, který se jednou ukvapil. Rajchl dlouhodobě vykresluje fact-checkery, novináře a neziskové organizace jako součást jakéhosi ideologického aparátu, který má umlčovat nepohodlné názory a určovat občanům jedinou povolenou pravdu. Demagog ani Manipulátoři.cz nejsou v jeho slovníku partneři k věcné polemice. Jsou to „propagandisté“, „svazáci“, „užiteční idioti“ či „politické neziskovky“. Taková rétorika má jednoduchou funkci: zpochybnit kontrolora ještě dříve, než začne kontrolovat.
Falešná grafika je pro podobný účel ideálním nástrojem. Neznámý autor vytvoří co nejabsurdnější tvrzení, přidá logo důvěryhodné organizace a čeká, kdo se chytí. Vznikne slaměný panák, kterého lze s velkým gestem porazit. Publikum se pobaví, utvrdí se ve svých předsudcích a skutečnost, že původní výrok nikdy neexistoval, už nikoho příliš nezajímá. Dezinformace totiž nemusí být složitá. Stačí, když přesně odpovídá tomu, čemu její příjemci už předem věřit chtějí.
Rajchlovi se navíc podařilo předvést mechanismus, který sám u druhých údajně tak nenávidí: nejprve přijmout tvrzení, protože potvrzuje vlastní světonázor, následně jej bez ověření rozšířit a nakonec na jeho základě moralizovat o lžích ostatních. Nejde jen o trapný omyl s obrázkem. Jde o ukázku informační nezodpovědnosti člověka, který se snaží vystupovat jako autorita a současně usiluje o politický vliv.
Největší ironie proto spočívá v tom, že Rajchl svým příspěvkem Demagog nezpochybnil. Naopak velmi názorně ukázal, proč má smysl pravost obrázků, citátů a politických tvrzení ověřovat. Fact-checking není neomylný a jeho závěry lze kritizovat. Kritika ovšem musí vycházet ze skutečných výstupů, nikoli z podvrhu nalezeného na sociální síti. Kdo chce druhé usvědčovat ze lži, měl by alespoň poznat, když sám drží v ruce falešný důkaz.
