Článek
Už i někteří Rusové a prokremelští aktivisté připouští, že válka proti Ukrajině je „největší omyl v ruských novodobých dějinách“. Ruské zločiny ovšem nelze přejmenovat na nešťastnou událost, zamést pod koberec a pokračovat, jako by se nic nestalo. Invaze může být strategickým omylem Ruska, ale současně zůstává vědomě zahájenou agresí, za kterou nesou odpovědnost její političtí a vojenští strůjci.
Ruská válka není povodeň ani zemětřesení. Není to přírodní katastrofa, kterou už nikdo nedokáže zastavit. Kreml se každý den znovu rozhoduje pokračovat. Ještě 24. července jeho mluvčí Dmitrij Peskov prohlásil, že Rusko bude dál bojovat až do „úplného vítězství“. Současně Spojené státy a Ukrajina připravují další návrh příměří. Moskva tedy nemluví jazykem člověka, který chce válku co nejrychleji ukončit. Mluví jazykem agresora, který chce jednání využít k dosažení toho, co zatím nedokázal vybojovat.
Rusko přitom válku skutečně ukončit může. Nemusí kapitulovat ani rozpustit vlastní stát. Stačilo by zastavit útoky a stáhnout vojáky z cizího území. Valné shromáždění OSN už v osmi rezolucích požadovalo okamžité, úplné a bezpodmínečné stažení ruských sil z Ukrajiny. Moskva tyto výzvy ignoruje. Ukrajina naproti tomu nemůže válku jednostranně ukončit jinak než tím, že se přestane bránit a přenechá své občany ruské okupaci.
Právě proto získává provolání „my chceme mír“ úplně jiný význam. Pokud míroví aktivisté požadují především zastavení pomoci Ukrajině, odzbrojení napadené země a přijetí ruských územních požadavků, nežádají mír. Žádají, aby oběť přestala klást odpor. Mír totiž neznamená jen konec střelby. Může také znamenat ruské věznice, únosy dětí, násilnou rusifikaci a mučení lidí, které už nebude vidět v televizních zprávách.
Nejde o hypotetické obavy. Mezinárodní trestní soud vydal zatykače mimo jiné kvůli deportacím ukrajinských dětí a útokům na civilní objekty. OSN dokumentuje rozsáhlé a systematické mučení ukrajinských civilních zajatců, sexuální násilí i popravy válečných zajatců. Jen během první poloviny roku 2026 bylo na Ukrajině podle OSN zabito nejméně 1 396 civilistů a dalších 7 978 zraněno. Naprostá většina obětí připadá na území kontrolované Ukrajinou.
Také ukrajinské útoky na ruském území mají svou příčinu. Ukrajina se snaží ničit rafinerie, sklady, vojenskou logistiku a zařízení spojená s výrobou dronů, aby omezila schopnost Ruska pokračovat ve válce a přenesla alespoň část jejích nákladů na území agresora. Údery už narušily dodávky pohonných hmot, zvýšily jejich ceny a podle ruské centrální banky přispěly k inflačnímu tlaku. Ruská ekonomika tyto škody skutečně začíná pociťovat.
To samozřejmě neznamená, že je každý ukrajinský útok automaticky správný nebo v souladu s mezinárodním právem. Také Ukrajina musí chránit civilisty a každý zásah civilního objektu si zaslouží nezávislé vyšetření. Nelze však obrátit příčinu a následek. Ukrajinské drony nelétají nad Ruskem proto, že se Kyjev jednoho rána rozhodl napadnout sousední stát. Létají tam proto, že Rusko zahájilo válku, odmítá ji ukončit a dál útočí na ukrajinská města.
Mír nezačne v Kyjevě složením zbraní. Začne v Moskvě rozhodnutím přestat válčit. Dokud toto rozhodnutí nepřijde, nemůže se Kreml tvářit jako oběť následků vlastní agrese – a jeho zahraniční obhájci nemohou po Ukrajině požadovat, aby se v zájmu jejich pohodlí přestala bránit.
