Článek
Když Vladimir Putin v únoru 2022 oznamoval invazi na Ukrajinu, prodával ji domácímu publiku jako „speciální vojenskou operaci“ k „demilitarizaci a denacifikaci“ Ukrajiny. Jenže válka má nepříjemnou vlastnost: občas se vrací zpátky k agresorovi. A poslední dny ukazují, že ukrajinská odpověď má čím dál méně symbolický a čím dál více logistický charakter. Nejde o útoky na nějaké abstraktní „Rusko“, ale především na palivo, rafinerie, mosty, sklady, komunikační uzly a zásobovací trasy, bez nichž se válka vede výrazně hůř.
O víkendu 27.–28. června Ukrajina oznámila zásahy dvou ruských rafinerií — ve Slavjansku na Kubáni v Krasnodarském kraji a v Jaroslavské oblasti. Reuters potvrzuje, že Zelenskyj mluvil o dvou cílech vzdálených zhruba 300 a 700 kilometrů od ukrajinského území; ruské úřady přiznaly požár ve slavjanské rafinerii, kde podle místních úřadů zemřel jeden člověk a další byl zraněn. Slavyanská rafinerie má kapacitu kolem 100 tisíc barelů denně a vyrábí palivo pro domácí spotřebu i export. Ukrajinská strana tvrdí, že šlo o zařízení zásobující ruské ozbrojené síly.
To není izolovaný incident. Reuters už 24. června napsal, že moskevská rafinerie, největší dodavatel paliva pro Moskvu a okolí, se po opakovaných ukrajinských dronech zřejmě nerozjede nejméně půl roku. V normální zemi by to byla mimořádná energetická krize. V zemi, která čtyři roky tvrdí, že válka se jí vlastně netýká, je to hlavně zajímavý test propagandistické pružnosti: když hoří rafinerie v Moskvě, pořád je to podle Kremlu „všechno podle plánu“.
Ještě tvrdší je tlak na Krym. Ukrajinské síly v posledních dnech hlásily zničení nebo poškození železničního mostu přes Severokrymský kanál u Rozdolného, údery na energetická zařízení, ropné skladování, rozvodny a logistiku kolem Kerčského průlivu. Sky News popsala, že Ukrajina se snaží okupovaný poloostrov izolovat; The Guardian uvedl, že po útocích následovala omezení veřejného života, zákaz prodeje paliva nevládním uživatelům a výpadky elektřiny v části Krymu.
Al-Džazíra k tomu doplňuje širší obraz: Ukrajina podle ní v posledním týdnu zasáhla ropná zařízení na obou stranách Kerčského průlivu, přerušila dodávky paliva, způsobila výpadky elektřiny a omezila transport mezi Krymem a ruskou pevninou. Ruské okupační úřady na Krymu poté omezily prodej paliva jen na státní služby; v Sevastopolu bylo palivo pro soukromé osoby už dříve přídělové. Tady se ukazuje, proč je Krym pro Rusko nejen symbol, ale i logistický problém: čím méně fungují mosty, trajekty, sklady a silnice, tím dražší a zranitelnější je držet celý jižní frontový systém.
Nejzábavnější — kdyby to celé nebylo součástí krvavé války — je ruská rétorika. Putin už musel veřejně připustit „určitý nedostatek“ paliva a podle Reuters mluvil o frontách u čerpacích stanic, nutnosti chránit ropná zařízení, zajištění zásob pro zemědělství a dokonce o zvažovaném zákazu exportu nafty. Jinými slovy: země, která měla za tři dny dobýt Kyjev, po čtyřech letech řeší, jak dostat benzín k vlastním řidičům a naftu ke kombajnům.
Zároveň je fér dodat, že ne všechno lze hned nezávisle ověřit. U některých zásahů známe ukrajinské tvrzení, ruské dílčí přiznání následků a záběry ze sociálních sítí; plný rozsah škod se obvykle ukáže až později. Stejně tak nejde předstírat, že útoky nemají lidské oběti — ruské úřady hlásily mrtvé i zraněné. Podstatný rozdíl je ale v cílení: Ukrajina se snaží oslabovat infrastrukturu, která živí ruskou invazi, zatímco Rusko dál pravidelně útočí na ukrajinská města raketami a drony. O víkendu Rusko podle ukrajinského letectva vyslalo 142 útočných dronů a osm raket; útoky zabíjely i civilisty v Záporoží.
Ruská propaganda bude dál tvrdit, že všechno je pod kontrolou, že útoky „nemají vliv na frontu“ a že Rusko pouze statečně odráží terorismus. Jenže fronta není jen zákop. Fronta je i cisterna, rafinerie, most, sklad, železnice, satelitní spojení a čerpací stanice. A právě tam se teď Ukrajina snaží přesunout náklady války. „Speciální operace“ tak opravdu pokračuje — jen už ne tak, jak si ji Kreml namaloval. Místo „denacifikace Ukrajiny“ sledujeme postupnou denaftizaci a debenzinizaci ruské válečné mašiny. A podle toho, jak často už o palivu mluví sám Putin, to Kreml zjevně začíná cítit.
