Článek
Daniel Vávra sdílel text, podle něhož v roce 1540 „Labe vyschlo“ a teploty jedenáct měsíců neklesly pod 30 °C. Deník následně upozornil, že Anders Celsius tehdy ještě ani nežil. Vávrova odpověď? „Stupně Celsia v roce 1540 neexistovaly!“ A vzápětí označení redaktora Kupky za člověka, který je jím posedlý, a za „naprostého debila“. K původním tvrzením, citovaným studiím ani jejich skutečným závěrům už nepřidal vůbec nic.
Co se přesně stalo? Na facebookové stránce Samizdat se s více než šesti sty sdíleními šíří příspěvek nazvaný „Historické sucho“. Stejný text následně sdílel také Daniel Vávra. Jeho hlavním sdělením je, že současné sucho a vysoké teploty nejsou „nic nového“ a přírodní jevy se pouze opakují. Základem příspěvku je červencový partnerský článek Tiscali a webu VědaŽivě. Pravdivé historické informace jsou však doplněny nepřesnostmi a především zavádějícím klimatickým výkladem. Na to zareagoval Deník.cz, který v kritice uvedl mj. i fakt, že Celsius vůbec v té době nežil. Kritika je ale samozřejmě mnohem obsáhlejší, než se snaží naznačit Vávra. Zavádějící text kritizoval i náš web Manipulátoři.cz.
Buďme přitom féroví: poznámka Deníku o Celsiovi je chytlavá novinářská zkratka, nikoli sama o sobě rozhodující vědecký argument. Historické teploty samozřejmě můžeme zpětně vyjadřovat v dnešních stupních Celsia, stejně jako středověké vzdálenosti převádíme na kilometry. Anders Celsius žil v letech 1701 až 1744 a první systematická pozorování v Uppsale pomáhal zahájit roku 1722. Pro rok 1540 nemáme srovnatelnou síť standardizovaných přístrojových měření. Máme klimatické rekonstrukce s přiznanou mírou nejistoty.
A právě zde leží skutečný problém Vávrou sdíleného textu. Studie Olivera Wettera a jeho kolegů vycházela z více než tří set dobových písemných zpráv. Přesvědčivě dokládá jedenáct měsíců mimořádného sucha, extrémně nízké průtoky a rozsáhlé požáry. Nedokládá však, že teplota jedenáct měsíců nepřetržitě neklesla pod 30 °C. U Labe navíc odhaduje přibližně devadesátiprocentní deficit průtoku – tedy pokles asi na desetinu běžného stavu. Úplné vyschnutí studie připisuje menším vodním tokům, nikoli Labi.
Podobně byl překroucen údaj ze studie z roku 2016. Číslo 40 až 70 procent neznamená, že tehdy bylo o 40 až 70 procent tepleji než roku 2003. Jde o vypočtenou pravděpodobnost, že nejvyšší denní maxima mohla překonat rok 2003. Pravděpodobnost vyšší průměrné letní teploty byla odhadnuta nanejvýš na dvacet procent. To jsou zásadně odlišná tvrzení.
Vávrova věta, že stupně Celsia tehdy neexistovaly, tak paradoxně problém nevyvrací, ale zvýrazňuje. Jestliže nemáme přímá teplotní měření, odkud se bere kategorické tvrzení o jedenácti měsících nad třiceti stupni? Pokud podle Vávry Deník použil nepřesnou formulaci, mohl odpovědět odkazem na studii, konkrétní tabulkou nebo citací. Místo toho napadl autora. Označení kritika za „naprostého debila“ je ukázkový argument proti člověku: nepřináší jediný důkaz, pouze odvádí pozornost od původní otázky.
Rok 1540 byl skutečně mimořádný a historická klimatologie jej rozhodně nezamlčuje. Nejnovější rekonstrukce publikovaná ve Scientific Reports jej označuje za největší teplotní anomálii vzhledem k tehdejšímu chladnějšímu klimatu; při použití společné pevné klimatologie však vychází jako nejteplejší léto posledních šesti století rok 2003. Přesnost tedy není nepřítelem historických extrémů ani svobodné diskuse. Nepřítelem diskuse je chvíle, kdy místo opravy nebo argumentu nastoupí urážka. Hlasitost totiž z chybného tvrzení pravdu neudělá.
