Článek
Andrej Babiš v červenci ve svém videu nechtěně ukázal papír s nadpisem „Jak dál komunikovat PP“. Na něm stálo, že Petr Pavel „je lídr opozice“, mluví za opozici a že opoziční poslanci pouze papouškují jeho názory. Další část doporučovala vykreslovat prezidenta jako loutku jeho okolí a současně radila spor zbytečně nevyostřovat. Jinými slovy: útočit, ale pokud možno tak, aby to nevypadalo jako útok.
Premiér následně vysvětlil, že to nebyly jeho poznámky. Údajně šlo o doporučení „jednoho z občanů nebo fanoušků“, kterých mu chodí desítky. Jeho vlastní poznámky prý byly na opačné straně papíru. To samozřejmě možné je. Neznáme autora dokumentu, a proto nelze vydávat za prokázané, že komunikační kartu připravil Babišův marketingový tým.
Musel to však být mimořádně talentovaný fanoušek. Dokument byl přehledně rozdělen do kapitol, používal formulace jako „spor s ním nám nic nepřináší“ a velmi přesně vystihoval slovník vládních představitelů. Také podle odborníka na politický marketing Karla Komínka je scénář s náhodným občanem velmi nepravděpodobný; podobný materiál by navíc musel projít premiérovým komunikačním týmem. Autor možná zůstává neznámý, jeho doporučení však rozhodně nezapadlo.
Sám Babiš opakovaně prohlašuje, že Pavel je „lídr opozice“, vede kampaň za druhý mandát a plní příkazy svého okolí. Petr Macinka stejnou nálepku používá už od února. Filip Turek mluvil alespoň o „optickém lídrovi opozice“ a Tomio Okamura nálepku v červenci zopakoval při útoku na prezidentovo veto i v rozhovoru pro Novinky. Čtyři výrazné tváře vládní koalice tak používají stejný slovní obrat, který se objevil také v údajné občanské radě na Babišově stole.
Samozřejmě může jít o shodu okolností. Babiš, Macinka, Okamura a Turek možná nezávisle na sobě dospěli ke stejné analýze, stejnému pojmenování i stejnému obrazu prezidenta ovládaného poradci. Stejně tak je ale možné, že sledujeme obyčejnou politickou komunikaci: nejprve se připraví jednoduchá nálepka a potom se dostatečně dlouho opakuje, aby začala působit jako obecně známý fakt.
Právě v tom spočívá její účel. Když prezident vetuje zákon, kritizuje vládu nebo zastává jiné názory na euro a zahraniční politiku, není už nutné zabývat se jeho argumenty. Stačí říct, že jedná jako lídr opozice. Z ústavního činitele se tím udělá stranický soupeř a každé jeho rozhodnutí lze předem odmítnout jako součást kampaně. Je to pohodlnější než věcná polemika a pro publikum mnohem lépe zapamatovatelné.
Možná tedy Babiš skutečně nelhal a komunikační kartu opravdu napsal neznámý fanoušek. V takovém případě by mu ale vládní koalice měla poděkovat. Málokterému občanovi se podaří sepsat komunikační doporučení, jehož formulace se tak dokonale shodují se slovníkem premiéra, ministra zahraničí, předsedy Sněmovny i jednoho z nejviditelnějších vládních poslanců.
