Článek
Debata o Trumpově duševním nebo kognitivním stavu dnes ve Spojených státech skutečně existuje a není už jen okrajovou záležitostí. Podle dubnového průzkumu Economist/YouGov si 48 procent Američanů myslí, že Trump trpí alespoň mírným nebo výraznějším kognitivním úpadkem. To samozřejmě není lékařská diagnóza, ale ukazuje to, že pochybnosti o jeho způsobilosti jsou v americké veřejnosti reálné a poměrně rozšířené.
Novou vlnu pochybností přiživily hlavně Trumpovy poslední výroky a příspěvky spojené s Íránem. Kritiku vyvolaly jeho vulgární hrozby vůči Teheránu i exhibiční styl komunikace, který část americké veřejnosti i komentátorů označuje za nevyzpytatelný a nebezpečný. Nejde přitom jen o kritiku zleva. Washington Post popsal odpor části náboženských konzervativců vůči jeho sebeprezentaci a Guardian shrnul reakce politiků, kteří jeho chování označovali za „unhinged“, tedy utržené ze řetězu či zjevně nevyrovnané.
Washington Post popsal backlash části náboženských konzervativců po Trumpově příspěvku stylizovaném jako Ježíš; kritika přišla i od lidí, kteří jinak patří spíš k pravici než k jeho odpůrcům. Fox News zároveň psal o „rostoucí reakci“ na jeho výstupy a zmiňoval veřejné výtky od některých známých konzervativních komentátorů a podporovatelů. To ale stále není totéž jako systematická snaha jeho voličské základny zbavit se ho.
Například Economist/YouGov v polovině dubna navíc zjistil, že 48 % Američanů si myslí, že Trump trpí alespoň mírným kognitivním úpadkem. To ovšem není totéž co lékařská diagnóza a silně se to láme podle stranické příslušnosti.
Důležité ale je nepřehánět. Z toho, že se o Trumpově stavu spekuluje a že ho kritizují i někteří lidé z konzervativního okruhu, ještě neplyne, že by se proti němu zvedala Republikánská strana. Takové důkazy zatím chybí. Naopak aktuální zprávy ukazují, že návrhy na využití 25. dodatku Ústavy přicházejí hlavně od demokratů, kteří chtějí vytvořit komisi pro posouzení prezidentovy způsobilosti. Axios i Guardian ale zároveň připomínají, že v republikány ovládaném Kongresu jde zatím spíš o politické gesto než o reálně průchodný plán.
To je podstatný moment. V americkém systému totiž nestačí, aby se o prezidentovi říkalo, že působí chaoticky nebo nevyrovnaně. Pokud by měl být odvolán podle 25. dodatku, musel by proti němu vystoupit viceprezident a většina kabinetu. A pokud by to prezident rozporoval, musely by jeho nezpůsobilost potvrdit dvě třetiny obou komor Kongresu. Právě proto je dnes řeč o „sesazení“ spíš výrazem politické frustrace než popisem něčeho, co se skutečně rozbíhá.
Zajímavější než samotné řeči o odvolání je proto něco jiného: že se téma Trumpovy způsobilosti vrací i v částech veřejnosti, které mu nebyly automaticky nepřátelské. To neznamená, že se jeho voličská základna hroutí. Znamená to ale, že další excesy, zvlášť v době mezinárodních krizí, mohou tuto debatu dál rozšiřovat. Zatím tedy platí: ano, v USA se o Trumpově duševním zdraví a způsobilosti znovu mluví. Ne, Republikánská strana se ho zatím ve velkém zbavit nechce. A ano, ústavní cesta k jeho odvolání existuje — jen je natolik náročná, že bez masivního odklonu vlastního tábora zůstává spíš teoretická.
