Článek
Jedním z největších omylů při pohledu na ruskou propagandu je představa, že nás má přesvědčit o velikosti Ruska a neomylnosti Vladimira Putina. To vůbec není nutné. O tom je přesvědčena jen hrstka fantiků. Mnohem účinnější je přesvědčit české publikum, že je ohrožují Ukrajinci, Poláci, že Ukrajinci žijí na jejich úkor, a nakonec Čechy s Poláky, že si vzájemně chtějí zabírat území. Moskva nemusí získat nové přátele. Stačí jí, když se rozhádají její protivníci.
Současná kampaň kolem údajného polského požadavku na české území je téměř učebnicovým příkladem. Jak popsaly Seznam Zprávy, někdo vytvořil falešného českého velvyslance, podvrženou diplomatickou nótu, kopii webu iROZHLAS, umělé facebookové identity a údajného obyvatele Těšínska Adama Sikoru. Ten nabízel k prodeji dům vytvořený umělou inteligencí a placenou reklamou zval na demonstraci, která nebyla řádně oznámena. K její propagaci bylo bez vědomí vlastníka použito také logo Odborového svazu KOVO.
Pachatelé přitom nevytvořili pouze jednu nepravdivou zprávu. Vyrobili obě strany domnělého konfliktu. Falešné polské účty požadovaly české území, falešné české profily odpovídaly pobouřením a skuteční lidé se měli postupně přidat. Předcházelo tomu napadení redakčního systému polského rádia a zveřejnění falešného článku. Polský úřad NASK uvedl serveru CyberDefence24, že postup pachatelů odpovídá známým metodám používaným ruskou stranou. Jednoznačná atribuce ale zatím provedena nebyla. Rusko je tedy důvodně podezřelé, nikoliv definitivně usvědčené.
Podobný princip už dlouho sledujeme v kampaních namířených proti Ukrajině a jejím občanům. V Česku se opakují příběhy o údajném přednostním přístupu Ukrajinců k dávkám, bydlení či zdravotní péči, o kriminalitě nebo o tom, že nás Ukrajina zatahuje do války. Ministerstvo vnitra ve své zprávě o extremismu a předsudečné nenávisti upozornilo, že česká antisystémová scéna přejímá kremelský pohled na válku i negativní postoje k Ukrajině a Ukrajincům. Ruské bezpečnostní složky podle ministerstva potenciál této scény dlouhodobě znají.
V Polsku se používají téměř stejné nástroje. Tamní NASK mezi častými dezinformačními narativy uvádí tvrzení, že Ukrajinci dostávají vyšší dávky než Poláci, předbíhají v ordinacích, masově páchají trestnou činnost nebo díky polskému identifikačnímu číslu získávají volební právo. Podle analýzy NASK stojí za většinou těchto sdělení ruské dezinformační skupiny, jejichž cílem je oslabit důvěryhodnost Ukrajiny, zastavit západní pomoc a podněcovat nedůvěru mezi jejími spojenci.
To samozřejmě neznamená, že každý, kdo kritizuje migrační politiku nebo pomoc Ukrajině, pracuje pro Kreml. Propaganda zpravidla nevytváří společenské problémy z ničeho. Využívá reálné obavy, historické křivdy a každodenní frustrace, přidává k nim falešné důkazy a hledá viníka. V Polsku může otevřít otázku Volyně, v Česku údajné výsady uprchlíků a na Těšínsku dávný spor o hranice. Skutečný problém zvětší, vytrhne z kontextu a promění ve zbraň.
Právě proto bychom úspěch ruské propagandy neměli měřit počtem lidí, kteří obdivují Putina. Měřme ho počtem lidí, kteří přestali věřit médiím, státu, sousedům a spojencům. Když se Češi obrátí proti Ukrajincům, Poláci proti Ukrajincům a následně Češi proti Polákům, Rusko vyhrává, aniž by jediného člověka přesvědčilo, že je jeho režim přitažlivý. Stačí, když dovolíme anonymním účtům s umělými obličeji, aby nám určovaly, koho se máme bát a koho máme nenávidět.
