Článek
V jedné z pražských facebookových skupin se objevil docela obyčejný poptávkový příspěvek. Mladý pár hledá dlouhodobý pronájem bytu 2+kk v klidnější části Prahy, za který je ochoten platit až 30 tisíc korun měsíčně včetně služeb. Oba pracují v IT, nekouří, nemají děti ani zvířata a na požádání mohou dodat reference od předchozích pronajímatelů. Tedy téměř učebnicový popis zájemců, jaké majitelé bytů běžně žádají. V době pořízení snímků měl příspěvek 677 komentářů.
Jenže mnozí diskutující nehledali volný byt ani radu. Stačilo jim jméno autora a fotografie páru. Objevilo se „Ukrajince nebrat“, „Na UA je bytů dost. Hledejte tam“, „Zkuste Kyjev“, „Směr Kyjev“ nebo prosté „Táhněte domů“. Jiní přidali nadávky o „špíně“, „okupantech“ a „opicích z pralesa“. Některé z těchto výroků posbíraly desítky až více než sto souhlasných reakcí. Nešlo tedy jen o pár osamělých výkřiků, kterých si nikdo nevšiml.
Abych byl přesný, diskuse nebyla jednomyslná. Řada lidí se páru zastala, popřála mu štěstí a otevřeně se za ostatní komentáře styděla. Poznámka člověka, který si přišel přečíst „blitky od našich vlastenců“, ale páru popřál úspěch, měla na zachyceném snímku dokonce 399 souhlasných reakcí — více než kterýkoli jednotlivý xenofobní komentář, který jsem viděl. Není fér z jedné facebookové diskuse dělat portrét všech Čechů. Stejně tak ale není rozumné předstírat, že stovky lajků u ponižujících výroků nic neznamenají.
Samotný inzerát samozřejmě kritizovat lze. Někomu může připadat fotografie s vyplazeným jazykem pro hledání bytu nevhodná, jinému může znít úsměvně formulace „postel v ceně“. Majitel bytu má právo řešit cenu, vybavení, délku nájmu, příjem, počet osob nebo reference. Mezi větou „zvolil bych formálnější fotografii“ a výkřikem „táhněte domů“ však není jen rozdíl v tónu. První je rada k inzerátu, druhé je odmítnutí člověka kvůli domnělému původu.
Nejvýmluvnější je rozpor, který podobné diskuse odhalují. O Ukrajincích se často říká, že mají pracovat, nespoléhat na stát a postarat se sami o sebe. Tento pár tvrdí, že oba pracují, má stabilní příjem, hledá soukromý nájem a nabízí reference. Ani to některým nestačí. Jeden komentující bez jakéhokoli důkazu napsal, že „dělají tu ramena, že mají prachy, a pak berou od státu“. Vzniká tak pohodlná past: když Ukrajinec nepracuje, je údajně příživník. Když pracuje a má peníze na pražský nájem, zase se „vytahuje“ a určitě pobírá dávky. V takové konstrukci neexistuje způsob, jak se chovat správně.
Ani obecná data tento obraz nepotvrzují. Podle výzkumu Hlas Ukrajinců pracovalo v Česku 80 procent ekonomicky aktivních uprchlíků, 81 procent uprchlických domácností mělo příjmy z práce a 79 procent uprchlíků žilo v nájemním bydlení. Ministerstvo práce a sociálních věcí navíc za třetí čtvrtletí roku 2025 vyčíslilo modelované příjmy státu z daní a odvodů lidí s dočasnou ochranou na 8,2 miliardy korun, zatímco výdaje spojené s jejich podporou činily 3,9 miliardy. Tato čísla samozřejmě nic nedokazují o konkrétním páru. Spolehlivě však vyvracejí představu, že Ukrajinci jako celek pouze čekají na české dávky a bydlení zdarma.
Mladí lidé v příspěvku nežádali přednostní přidělení obecního bytu ani charitu. Nabízeli za soukromý pronájem běžnou tržní cenu. Nikdo jim nemusí svůj byt pronajmout a nikdo jim nemusí tleskat za fotografii. Je však děsivé, jak snadno část lidí přestane vidět dva konkrétní lidské životy a místo nich zahlédne jen národnost, kterou je třeba ponížit. Ostudu v této diskusi neudělala dvojice hledající domov. Udělali ji ti, kteří z obyčejné prosby o bydlení dokázali během několika minut vytvořit přehlídku nenávisti.
