Článek
V referendech konaných 9. a 10. října dopadlo podle přehledu Komory obnovitelných zdrojů energie dvacet z jednadvaceti hlasování proti výstavbě či podpoře větrných elektráren. Jedinou příznivou výjimkou byl Dětřichov na Svitavsku, kde lidé podpořili pokračování spolupráce s investorem. Otázky se přitom lišily: někde šlo o konkrétní záměr, jinde o obecný postoj k budoucí výstavbě. Pro rozvoj větrné energetiky je to každopádně výrazný neúspěch. A také důvod podívat se na prostředí, v němž se o nových zdrojích rozhoduje.
Lidé mají právo zajímat se o to, co jim vyroste za domem. Mohou mít výhrady k výšce elektráren, hluku, vzdálenosti od obydlí nebo proměně krajiny. Mohou také nedůvěřovat investorovi či podmínkám smlouvy. Takové otázky si zaslouží konkrétní odpovědi, srozumitelné podklady a poctivé projednání. Příslib peněz do obecní pokladny sám o sobě souhlas nezaručuje. Respekt k místním je přitom důležitý i pro zastánce větrné energetiky: bez důvěry se dlouhodobě staví těžko.
Do této debaty ovšem vstupují také organizované protivětrné kampaně. Analytik Petr Vidomus na evidence.ninja rozebral 37 regionálních besed, u nichž se podařilo identifikovat řečníky. Popsal opakující se okruh vystupujících, vazby například na PRO a JaSaN i případy, kdy jejich politická příslušnost zůstávala skryta za prezentací nezávislých odborníků. Věnuje se také strašení zdravotními a majetkovými dopady. Politická příslušnost samozřejmě sama nevyvrací žádný argument. Veřejnost ale má vědět, kdo ji přesvědčuje a na čem svá tvrzení staví. Kolik hlasů tyto kampaně ovlivnily, ze samotných výsledků referend nezjistíme.
Výrazné signály přicházejí také z vlády. Ministerstvo životního prostředí vede Igor Červený za Motoristy a vládním zmocněncem pro klimatickou politiku je Filip Turek. Právě Turek chtěl v projednávaných pravidlech zvýšit minimální odstup větrníků od obydlených oblastí z navrhovaných 500 na 900 metrů. V červnu pak oznámil, že svůj návrh pravděpodobně nebude dál prosazovat, podle svých slov kvůli výhradám Evropské komise a riziku ztráty evropských peněz. Od zmocněnce pro klima bych očekával hlavně hledání podmínek, za nichž mohou vhodné projekty vzniknout. Tady jsme sledovali především snahu podmínky zpřísnit.
Podobný tón se přitom neomezuje na Motoristy. Vláda v červenci schválila 61 akceleračních oblastí o rozloze 297 kilometrů čtverečních. To odpovídá jedenácti procentům původně prověřované plochy. Ministerstva redukci zdůvodňují připomínkami obcí, ochranou přírody i dalšími veřejnými zájmy. Prověřování vhodnosti lokalit je samozřejmě namístě. Karel Havlíček si ale na vládní tiskové konferenci výslovně pochvaloval omezení případné výstavby. Akcelerační oblasti mají přitom povolování usnadňovat; jejich vymezení samo žádnou elektrárnu nepovoluje. Když se vláda chlubí především tím, kolik prostoru pro tento postup ubrala, vysílá k veřejnosti dost výmluvný signál.
Říjnové výsledky zároveň neznamenají, že se celá země k větrné energii otočila zády. V březnovém online průzkumu STEM/MARK by s hypotetickou elektrárnou pět kilometrů od bydliště souhlasilo 49 procent respondentů, proti bylo 38 procent. Hypotetická otázka v průzkumu a hlasování o konkrétním místě jsou odlišné situace. Výzkum ale ukazuje, že prostor pro dohodu existuje. Důležité jsou jasné podmínky, důvěryhodné informace a srozumitelný přínos pro místní. Právě tomu by měla vláda pomáhat.
Výsledky referend je třeba respektovat. Vládu však nezbavují odpovědnosti za budoucí zásobování země elektřinou. Kdo slibuje dostupnou energii a větší soběstačnost, musí také vysvětlit, které zdroje je zajistí, kdy budou připravené a za jakých podmínek. Po občanech nikdo nemůže chtít, aby bez výhrad přijali každý projekt. Od ministrů ale můžeme požadovat, aby rozlišovali oprávněné námitky od nepodloženého strašení a hledali uskutečnitelná řešení. Samotný odpor k větrníkům žádnou elektřinu nevyrobí.
