Článek
Českými médii proběhl případ muže, který se v Německu dopustil méně závažné kriminality - podněcování k nenávisti - a byl odsouzen k trestu odnětí svobody. Během trestního stíhání si však nechal změnit pohlaví a stal se ženou.
Následně jako žena uprchla z Německa do Česka, kde byla dopadena českou policií a následně vrácena zpět do Německa…
...a tato jinak vlastně nepříliš zajímavá kauza dokázala rozhoupat české novinářstvo, aby konečně pochopilo, jaká je pravá podstata transsexuality a jak se má téma komunikovat. I když v našem Kocourkově není překvapením, že novinářstvu to trvalo dlouho a k tématu přistupovalo se zjevným zděšením a rozpaky.
Přesto - zdá se - se nakonec nějaká osvěta povedla a za to paní Liebichové patří velký dík. Ač zločinkyně-neonacistka, udělala LGBT+ komunitě (zejména translidem) obrovskou službu.
Něco takového přichází opravdu v pravý čas - za pět minut dvanáct - neboť už i v ČR jde konečně změnit pohlaví, aniž by se dotyčná osoba musela nechat vykastrovat.
Sice zůstává povinnost psychiatrického vyšetření s potvrzením, že daný člověk „trpí poruchou“, což může některými lidmi být vnímáno jako velmi ponižující, ale i tak je to velmi významný pokrok.
Novinářstvo bude muset každopádně čím dál častěji pracovat s tím, že u nás budou muži, kteří menstruují a rodí a ženy s penisem a vousy.
Mediální pokrytí celé kauzy paní Liebichové je tak celé sice trochu jako z grotesky, ale účel byl splněn a to je hlavní!
Učedník-mučedník
Nebyli bychom v České republice, kdyby novinářstvo nemělo poněkud delší vedení a nebylo zmatené s tím, jak se vlastně věci mají.
Nejprve nebylo vůbec s to pochopit, co se vlastně děje. A tak jsme v článcích o paní Liebichové mohli číst takové půvabné sentence jako zde na Aktuálně.cz:
„Případ patrně nejznámějšího německého neonacisty Svena Liebicha, dnes známého pod jménem Marla-Svenja Liebichová“ (zdroj zde)
Novinář Sluka prostě ne a ne. Není schopen uvěřit a pochopit. Nedokáže přijmout ten jednoduchý fakt, že někdo si prostě změnil pohlavní identitu. A tak o této ženě neustále píše v mužském rodě („Nakonec ho v obci Krásná u Aše dopadli čeští policisté) a k tomu přidává „dnes známého jako…“.
Podobně nesměle kolem jádra věci krouží třeba také Novinky.cz a jejich redaktor Martin Dohnal (zde). Píše „uprchlého německého neonacistu, který se prohlásil…“
Já v tom mezi řádky čtu, že novinář skřípe zuby a nedokáže se smířit s realitou. On se prý prohlásil. Proč, když už to musí zdůrazňovat, prostě nenapíše „neonacistka, která v době spáchání zločinů byla mužem“?
Na webu krimi-plzen.cz už to začínají trochu chápat a přišli s tím, že vlastně dokud byla muž, hovoří o ní v mužském rodě, ale o událostech po změně pohlaví už v ženském.
Plzeňskému deníku (konkrétně novináři Milanu Kiliánovi) už to, zdá se, docvaklo a v tomto článku už o dotyčné píší v ženském rodě. Osobně to vnímám tak, že novinář prozřel, když viděl, že ji vedou ženy z justiční stráže, nikoli muži (podle zákona vás musí v poutech k soudu vést osoba stejného pohlaví). Sice jsou tu ještě zbytky nějakých zbytečných předsudků. A to hned v nadpisu, kde redaktor má z nějakého důvodu potřebu zdůraznit, že Liebichová má knírek a leopardí triko. Odkdy novináři řeší oblečení odsouzených osob? Pokud by měla třeba černé triko či sako, napsal by to novinář do titulku též?
Mimořádně se vyznamenalo také Echo24.cz. Tento deník ještě v srpnu 2025 psal dokonce o „parodii“ (na co?) a servíroval čtenářstvu tak nechutné věty jako je tato:
„Pravicový extremista a radikál Sven Liebich, který nyní vystupuje jako Marla-Svenja Liebichová“.
Jak „vystupuje“? Pohlaví a genderová identita není o tom, jak kdo vystupuje. Když se řekne, že někdo vystupuje jako žena, představím si nějakou formu drag queen či travesti show. Tam skutečně muži, kteří jsou cis-muži a chtějí být nadále, skutečně pouze vystupují jako ženy. To však v žádném případě není případ paní Liebichové. Ta si změnila pohlaví a ženou prostě je, nikoli, že tak pouze vystupuje.
Ovšem postupně se i echo24.cz učilo a polepšovalo. V článku z 1. června 2026 tak již správně píše o paní Liebichové v ženském rodě a používá obrat „identifikuje se jako žena“, nikoli už „vystupuje jako žena“.
Následně sice ještě prostřednictvím svého redaktora Šmigola rozumuje, že možná to s tím „kdo je žena“ není tak jednoznačné, ovšem myslím, že celkově vzato zaznamenal tento diskurz díky paní Liebichové jednoznačný pokrok.
Nastane pokrok i celkově ve společnosti?
Můžeme jen držet palce tomu, aby se výsledek celé kauzy přelil obecně do společnosti. Nikdo se již nepohorší nad tím, že někdo změnil barvu vlasů či styl oblékání, proč by nás tedy mělo pohoršovat, že někdo změnil pohlaví?
Rovněž by velká část společnosti mohla pochopit, že ani transsexuální osoba nemusí vypadat tak, jak si představujeme. Že tedy žena může mít hustý šedivý knírek či pleš. Že muž může nosit sukni, menstruovat a rodit.
Nenávist a předsudky vůči transsexuálům jsou zcela zbytečné. Nikomu tím totiž neškodí, jen sobě pomůžou. A když se cítí takto lépe, proč jim v jejich rozhodnutí bránit?
