Článek
Vycházel totiž z principů a myšlenek, že všichni lidé jsou si rovni a zasluhují tolik práv a svobod, dokud to nezasahuje do práv a svobod člověka druhého. Jistě, zvrtlo se to, nebylo to uchopeno za úplně správný konec (hlavně kvůli nutné spolupráci se SSSR), jenomže v některých oblastech představoval režim nesmírně pokrokové myšlenky, zejména nechutné dědictví první republiky (která zdaleka nebyla tak idylická, jak se dnes líčí) a také tehdejší Západ. Některé překonávají i dnešní dobu.
Práva homosexuálů
Málo se dnes hovoří o tom, že za první republiky byli gayové za pohlavní styk zavíráni do vězení (je zajímavé, že lesby ne, ženská homosexualita se tolerovala). Dokonce údajný „humanista“ Masaryk nikdy takovým odsouzeným neudělil milost, ač o to byl žádán.
Kdo namítá, že „taková byla tehdy doba“, nemá pravdu. Třeba ve Francii byla homosexualita dekrimininalizována už během Velké francouzské revoluce 1789.
A byl to až komunistický režim, který fakticky přestal homosexualitu trestat (i když právně ještě zakázána byla) a který téma uchopil moderně a bez jakýchkoli pozůstatků náboženských předsudků a na základě výzkumů ze sexuologie, která odmítla brát homosexualitu jako nemoc, kterou by šlo léčit, a roku 1961 homosexualitu zcela dekriminalizoval.
Pro srovnání uveďme, že třeba Skotsko na obdobný krok přistoupilo až roku 1980.
A v takovém Západním Německu proběhla dekriminalizace teprve roku 1969. Mezi lety 1946-1969 bylo zavřeno do vězení z důvodu „sodomie“ 50 000 mužů.
Reprodukční práva
Dalším bezprávím, kterého se první československá republika dopouštěla, bylo to, že ženy nemohly svobodně nakládat se svým tělem. Interrupce byly zakázány a trestány vězením. Nikdo tak již nespočítá, kolik (kolik stovek? Tisíců?) žen zemřelo po nebezpečných zákrocích černých „andělíčkářek“.
Opět nemůže uspět argument, že taková byla doba, protože v takovém Sovětském svazu byly interrupce legalizovány roku 1923. A to zcela. Po celou dobu těhotenství (kam jsme se v „demokracii“ nedostali dodnes).
A tak když prezident Zápotocký hovořil o ženské emancipaci (jeho projevy na toto téma později vyšly ve sborníku „Buď čest práci našich žen!“), nezůstalo jen u slov a roku 1957 (s platností od roku 1958) Československo, jako jeden z prvních států interrupce legalizoval. (Třeba taková Británie zrušila potratový zákon z roku 1861 teprve loni…)
Je sice pravda, že ženy musely před zákrokem podstoupit rozhovor před komisí, což bylo jistě potupné, ale beztak přes 90 % případů skončilo povolením. Navíc - další změna přišla roku 1984, kdy se interrupce začaly hradit z veřejného zdravotního pojištění (tedy pro ženu zdarma). A to je něco, v čem jsme dosud pozadu. I dnes jsou u nás ženy, které potrat podstoupit nemohou, protože na něj prostě nemají (asi 5000,-). V neposlední řadě ještě uveďme, že tehdy pro lékaře neexistovala výhrada svědomí - lékař nemohl odmítnout interrupci provést, což byl důležitý krok proti propagandě katolické církve a nátlaku na lékaře, jak se tomu dnes děje i v některých údajně vyspělých zemích.
Věk odchodu do důchodu
První československá republika začala po roce 1924 zavádět státní starobní důchod. Věk odchodu do něj byl však 65 let. To byl tedy pravý výsměch, když to bylo dokonce výše, než tehdy průměrný věk dožití! Navíc ženy, které byly v domácnosti (jak se tehdy obecně předpokládalo), na něj nárok neměly. Bylo třeba odpracovat určitý počet let.
Teprve socialismus zavedl věk odchodu do důchodu 60 let pro muže a 57 pro ženy. A ještě se snižoval s počtem dětí. Úplně nejníže tak mohl klesnout až na 53 let.
O něčem takovém si dnes můžeme nechat jen zdát.
Emancipace Romů - problematická, ale funkční
Další věcí, která je zásadní kaňkou v zákonech první republiky, byly rasistické zákony, které umožňovaly Romy segregovat a diskriminovat. Tím byl „Zákon o potulných cikánech“ z roku 1927. Člověka při jeho čtení zamrazí.
A tento zákon byl odstraněn až novým socialistickým režimem v roce 1950.
Přínos pro romskou komunitu ze strany komunistů je přesto třeba označit za ambivalentní. Sice komunisté zničili jejich identitu jako kočujícího národa, ovšem výměnou za to jim dali práci a důstojné bydlení. Tenkrát neexistovaly vyloučené lokality, kterých v naší čím dál vyspělejší demokracii přibývá. A neexistovali obchodníci s chudobou. Myslím tedy, že naprostá většina Romů se měla za socialismu lépe než dnes.
Myslím, že by stálo za to v těchto věcech odkaz socialistického režimu zachovávat a lidská práva chránit před různými asociálními kroky tzv. konzervativců, jichž se spolu s prvním trumpismem vyrojilo jako much.
