Článek
„Chachá, sedmdesát pohlaví? Genderová identita? Nebinární? Gender neutral? Transgender? To je zas co za progresivistické výmysly? Pohlaví jsou dvě. Muž a žena. Hotovo, stačí se podívat do rozkroku. Jsou i jiná? Ta mně je teda ukažte! (Smajlík se světáckým pomrknutím.)“
Tak zní kréda mnoha rádoby chytráků, kteří „brání normální svět“. Není to ovšem žádný názor, je to jen jejich neznalost. V lepším případě jsou lidé, kterých se to týká, ze společnosti jen „vygumováni“, v horším je to živnou půdou pro transfobní útoky, které jsme v minulosti mohli slyšet dokonce z úst prezidenta republiky!
A jakou pak bylo jejich nemalou radostí, když (soudem uznaný) zločinec Trump „dal svět zase do pořádku“ svou zákonnou definicí.
Je tedy načase, abychom si to jako společnost konečně vyjasnili a odhalili, že je to něco tak nesmyslného a zavrženíhodného jako homofobie či - a to je ten samý princip nenávisti - až do nedávna běžné vyřazování handicapovaných ze společnosti, ba dokonce jejich ponižování vystavováním v cirkusech.
Co je to pohlaví? Jak se pozná? Kolik jich je?
„Jasně že dvě… kluci mají pindíka, holky pipinku… podívej se do poklopce, pokud ti to není jasné…“
No, není to tak jasné. Ona definice muže a ženy na základě vnějšího pohlavního orgánu havaruje velmi rychle, když se zeptám, co třeba když nějaká osoba o své orgány přijde v důsledku úrazu či nemoci?
„To je podle toho, s čím se kdo narodil…“
Hmm - a co když se někdo už narodil bez „toho“? Ano, jsou takové děti. Může se stát, že se narodí osoba, která má dejme tomu nevyvinutou dělohu a vaječníky, vyvinutou vagínu, ale močová trubice jí ústí ven plnohodnotným penisem. Takových lidí je podle některých odhadů až 1,7 %! V ČR tedy 170 000 osob, město velké jako Plzeň. To už by mohlo stát za to, přestat takové osoby stigmatizovat a začít je brát jako plnohodnotné lidi, nemyslíte?
Hormony
„Vždyť přece tó - taky máme nějaký ty hormony, ne? Jak po nich rostou chlapům vousy a ženským prsa, jo, takže chlap je ten, kdo má chlapský hormony a ženská ta, co má ženský…“
Tak to také není pravda. Ony totiž nejsou hormony specificky mužské a specificky ženské. I ženy „se vším všudy“ mají v těle trochu testosteronu, i „opravdový chlap“ s plnovousem a obřími bicepsy má trochu estrogenu. A navíc se tyto hladiny s věkem mění. U předpubertálních dětí jsou navíc rozdíly minimální. A ve stáří se potom také snižují. Znamenalo by to, že starý muž je méně muž než mladý. Čímž bychom si - my správné konzervy - střelili leda vlastňák, protože bychom museli k pohlavím přidat kategorie starý/mladý a pohlaví by najednou byly minimálně čtyři.
Hm - pak jsou tady takový ty… chromozomy
Takže se nám jednoduchá definice pohlaví na dvě protichůdné kategorie hroutí, že? Nezbývá než jít v anatomii od hormonů ještě hlouběji. Na úroveň buněk, DNA a chromozomů. Muži prý XY, ženy XX. V každé buňce těla, hotovo, vyřízeno.
Hm, tak zase vedle. Protože kromě toho jsou tu i různé chromozomální mozaiky. Například XXY. Dosud jsou takoví lidé prý „nemocní“, jenomže to byli homosexuálové podle WHO ještě před nějakými 60 lety taky. Možná je tedy načase si přiznat, že odlišnost nemoc není.
Ani genitál, ani hormon, ani chromozom
Jak tedy vidíme, žádná přesná definice nemůže uspět v rozdělení lidí na právě dvě kategorie muž/žena.
Ale nezoufejte - cesta ven existuje!
Co kdybychom si připustili, že pohlaví jsou něco jako den a noc. Tedy ano, dvě protichůdné kvality, ovšem stejně jako den a noc nejsou ostře ohraničeny, ale je zde také večer a ráno - tomu se říká fuzzy logika.
Heuréka? Najednou už vidíme, co je to to třetí pohlaví! A kolik že jich je vlastně? Hodně, přímo nespočetně, záleží jen na tom, jak jemně rozlišujeme. Zda bychom odlišovali třeba i na úrovni chromozomální nebo to necháme jen na tom vnějším genitálu, jenomže i těch je mnoho variant (kdo stále žádá „tak mně je ukažte“, toho nezbývá než odkázat na lékařskou literaturu, případně na příslušné kategorie porna).
Ale víte co? Já si myslím, že plně postačí, bude praktické a pro všechny spravedlivé, když budeme rozlišovat s maximálně hrubozrnným rozlišením pohlaví (anglicky sex) na tři kategorie: samice/samec/intersex. OK? Má s tím někdo problém? Tak děkuji.
Pro třetí pohlaví nemáme v češtině dobré slovo. Plurál „třetí pohlaví“ evokuje, že je jen jedno, je to ovšem zastřešující pojem pro mnoho různých variant, nezbývá nám proto, než se spokojit s anglickým slovem intersex.
A jak teď s tím genderem?
V předchozím odstavci jsem schválně napsal Samice/samec/intersex, nikoli žena/muž, protože žena a muž (případně neutral) už jsou gendery, nikoli pohlaví!
A to není to samé. Nevěříte? Dám vám příklad: malé dítě je biologicky (tedy pohlavně) samice, samec, nebo intersex, ovšem jaký má gender? Je to žena? Je to muž? Není, je to dítě. Jeho gender je neutrální, střední - TO dítě.
Nahý muž-samec by na veřejném koupališti vzbudil pohoršení, nahé dítě-samec však ne.
Divím se, proč zrovna pro Čechy je tak těžké chápat odlišnost pohlaví (jako biologické kategorie) a genderu (jako sociálního konstruktu), vždyť v češtině dáváme gender (nejblíže, ale přeci jen nesprávně přeložen jako rod) naprosto všemu. I neživým předmětům. Ta židle, ten stůl, to kolo, ten vrtulník, ta helikoptéra…
A jsme u jádra pudla! Gender není dán biologicky. Je to konstrukt, který je různě vnímán v různých kulturách a různých časech. Je to soubor všelijakých pravidel, požadavků, zákazů, tabu a na druhou stranu taky výhod a privilegií.
Příklady z naší přítomnosti a kultury: muž musí být rozhodný, jednající a průbojný, musí být ochranář, nesmí plakat, to je ostudou, také ztrácí důstojnost, když málo vydělává (stačí jen méně než partnerka) a třeba líčení, to je tabu. Použitím rtěnky by muž ztratil veškerou mužnost, žena naproti tomu musí být laskavá a pečující, pokorná a přizpůsobivá, musí milovat a chtít děti. Může projevovat emoce, ale například opilost na veřejnosti je jí větší ostudou než muži. A největší ostudou je, když má nějakou vzhledovou nedokonalost (stačí jen chlupy v podpaží!).
Příkladů, kdy v jiných časech/kulturách je to jinak, je mnoho, ale nechci z toho dělat etnografickou přednášku, tak jen jeden příklad za všechny: kdesi v Africe buduje domek z hlíny zásadně žena. Pro muže by to bylo ponížením.
Svoboda genderu jako osvobození jednotlivce
Z předchozího tak plyne, že genderové role jsou vlastně nesmírně svazující. A nejhůř to dopadá právě na intersex osoby. Jak se může cítit osoba, které je od dětství vtloukáno do hlavy, že je holčička (akcentováno adjektivem „správná“ holčička), když třeba vidí, že to mezi nohama nemá stejné jako ostatní holčičky?
Není divu, že takoví lidé mají často psychické problémy.
Ale i pohlavně „čistí“ lidé jsou odmalička svázáni do kazajky genderových předsudků a stereotypů. Začíná to už tím, že chlapečci nosí modrou, holčičky růžovou. Kluci nebrečí, holky se neperou…
Proč nutíme lidi do výlučných kategorií ten/ta, když uznáváme, že dítě je to? Proč je takový problém přijmout, že i dospělý člověk může být to, pokud si tak přeje?
Nu a dnešní progresivismus a liberalismus, který dbá na genderovou citlivost a požaduje diverzitu, nenabízí nic jiného než svobodu jednotlivce, konečné odpoutání, zlomení těchto okovů.
Dal bych k tomu jednu analogii - to je vzhled a oblečení. Dnes už společnost dospěla (naštěstí), do takové svobody, že můžete nosit sukni, kalhoty, můžete jezdit na kole či koni, můžete mít dlouhé, krátké vlasy, nebo třeba číro, za nějž už vás policie nezbije, jak tomu bylo za minulého režimu u nás.
A logicky další liberální krok je potom svoboda genderu.
Nevyhovuje ti ani jedna role? Můžeš být genderově neutrální (bez ohledu na to, co máš mezi nohama), když se ti nelíbí, do jaké role tě cpali rodiče, můžeš ji změnit. Můžeš odmítnout společností přisouzenou roli a být opravdu sám (sama, samo) sebou.
Můžeš nosit sukni, koženou bundu, rtěnku, mít holou hlavu a milovat koho chceš.
Jsi-li lidský samec, ale chceš hrát roli samice, klidně můžeš a nebudeme tě nutit do operace pohlavních orgánů.
Ale chceš-li si na svých orgánech naopak cokoli změnit, máš na to právo. Je to jen tvoje tělo.
Kolik těch genderů tedy vlastně je?
50? 70? Možná i mnohem víc. Možná i 8 miliard. Protože každý člověk je jiný a v rozmanitosti je naše síla. Jestliže někdo napočítal 70, má můj obdiv za to, že dokáže tak citlivě rozlišovat. Ovšem nejspíš ještě mnohem víc, protože když se oprostíme od genderově podmíněných předsudků a nenávisti, najednou může být každá osoba tím, čím být chce.
Proč jí to nedopřát?
Nikomu to neublíží, ale mnoha pomůže
Transfobie zřejmě vyrůstá z úplně stejného kořene jako homofobie. Tedy je to v pravém slova smyslu xenofobie (xeno=cizí, neznámé). A stejně jako homofobie se dá snadno odstranit, když si uvědomíme, že homosexuální osoby jiné nijak neomezují, neodebírají jim svobodu, nezasahují do jejich práv, tak to samé platí i pro transgender (případně gender neutral apod.) a transsex osoby.
Vám nijak neublíží, neomezí vás, když je budete tolerovat, zatímco jim to pomůže.
Je to tak moc oslovovat člověka neutrálním rodem (genderem), když si tak samo přeje?
Je to tak těžké přijmout, že někteří lidé samčího pohlaví se cítí komfortně s rtěnkou?
