Článek
Už několik let bojkotuji na veřejných toaletách pisoáry a chodívám zásadně do kabinek. A na nich si samozřejmě sedám.
Pisoáry jsou výrazem genderové nerovnosti a močit vestoje do mísy považuji za vrcholně neslušné. A ještě k tomu prospívám svému zdraví.
Vsedě je to pro cis-muže zdravější
Urologožky a urologové se jednoznačně shodují v tom, že močit vsedě je pro cis-muže (tedy ty, kteří jsou biologickými muži od narození, nikoli trans-muži) zdravější. Takový cis-muž má totiž delší močovou trubici a musí to zkrátka více „protlačit“, proto se také musí více uvolnit. A tomu postoj neprospívá. Obzvlášť mírně zakloněný postoj, jak mnoho cis-mužů praktikuje.
Zatímco vsedě dokáže cis-muž lépe uvolnit svaly kolem močového měchýře a prostaty. Má pak lepší, intenzivnější proud a vyprázdní se dokonale. Což je důležité, protože zbytek moči v měchýři negativně ovlivňuje jeho funkci.
Pisoáry jako zdroj nerovnosti pohlaví
Všechny a všichni to známe… u dámských toalet je fronta, zatímco u mužů to „odsýpá“ rychleji, protože muži se stačí postavit k pisoáru. Stát fronty je však pro ženy frustrující a ponižující, nejde jen o fyzické nepohodlí, ale i o pocit ztráty důstojnosti při čekání na základní fyziologickou potřebu. Asi známe pocity, když „potřebujete“, ale „nemůžete“.
Ve světě, kdy většina architektů ve vrcholných pozicích jsou stále muži, jsou však zpravidla projektovány stejně velké toaletní místnosti jak pro ženy, tak pro muže.
A na těch pánských to pak jde přirozeně rychleji, když tam mají i pisoáry, zatímco ženy pouze kabinky.
Výsledkem je nerovnost pohlaví.
Kdyby byly ostraněny pisoáry z pánských toalet a muži-architekti by si párkrát postáli ve frontě, myslím, že by velice rychle začali projektovat toalety nikoli „stejné“, ale stejné podle počtu předpokládaných uživatelek a uživatelů.
Močit vestoje do mísy může jen buran
Pisoár je ovšem doménou zejména veřejných toalet, doma jej má málokdo. Naprostá většina domácností diponuje pouze mísou a čímdál častěji je taková mísa součástí koupelny, nikoli v samostatné místnosti (jak bylo běžné třeba i v proklínaných panelácích ze socialistických dob).
A zde je močení do mísy vestoje nejen méně zdravé, ale vrcholně nehygienické. Dochází totiž k rozstřku do okolí. Každý muž jistě zná, že občas se nějaká ta kapka netrefí. Proud je občas těžké ukočírovat a holt to někdy spadne vedle.
A jsou pak opět ženy, které převážně provádějí domácí práce, včetně úklidu koupelny, tedy toalety. Něco takového je vůči ženám bezohledné.
Ale i pokud muž „vystřílí zásobník“ do mísy celý a žádná kapka zdánlivě neunikne, stále zde dochází k rozstřiku na mikroskopické kapénky nesoucí bakterie a viry z moči. Ty mohou podle vědců urazit vzduchem až čtyři metry.
A zde nechť si milé čtenářstvo uvědomí, zda skladuje zubní kartáčky méně, či více daleko, než je tato míra.
A mimochodem - zavíráte ze stejného důvodu poklop při splachování "velké potřeby"?
Zkrátka - močit vestoje shora do mísy může pouze buran.
Řešením jsou unisexové toalety
Vraťme se ještě k toaletám veřejným. Psal jsem o tom, že architektstvo by mělo v ideálním případě projektovat tolik toalet dámských a pánských, kolik odpovídá množství jedinkyň a jedinců v budově. Ale chápu, že v případě třeba kancelářských budov to může být obtížné a nepředvídatelné.
A zde se nabízí řešení - proč vůbec rozdělovat toalety na „dámy“ a "páni"?
Není to jen takový stavební stereotyp? Není absurdní, že vykonávání potřeby jako ta nejvíc soukromá věc se vykonává v místnosti, která je sice oddělena od „druhého pohlaví“ (s homo a trans lidmi se nepočítá vůbec), ale jinak je uvnitř už jen takové polosoukromí? Otázka k zamyšlení pro heterosexuální cis-muže: copak vám je příjemné močit do pisoáru, když u vedlejšího stojí gay?
A jak se asi může cítit žena, která má sice svoji kabinku, ovšem její stěny končí metr pod stropem a dveře 30 cm nad podlahou, takže akustické soukromí nic, a do vedlejší vstoupí trans-žena s penisem?
Ze sebe mohu říci, že je mi krajně nepříjemné, když musím jako cis-muž v kabince poslouchat zvuky z vedlejších. A troufám si paušalizovat a tvrdit, že snad každé a každému.
Myslím tedy, že řešením by byly pouze individuální, zcela uzavřené kabinky a bez rozdělování páni/dámy.
