Pád lunární sondy Luna 25 odhalil nečekané

Ruská federace se po čtyřiceti sedmi letech pokusila navázat na své „úspěchy“ v dobývání vesmíru. V programu Luna, který odstartoval v roce 1958, se Rusko (ještě jako SSSR) pokusilo celkem čtyři a čtyřicetkrát vyslat družici či modul směrem k Měsíci. Ze všech pokusů se ale pouze patnácti modulům podařilo splnit nastavený cíl. Absolutní většina pokusů byla zatržena již v zárodku, když se nosným raketám nepodařilo dostat se na orbitu Země. Poslední misi na Měsíc pak tehdejší Sovětský svaz úspěšně zorganizoval pod názvem Luna 24 v roce 1976.

Proto v podstatě nikoho nepřekvapila zpráva agentury TASS, že ROSKOSMOS (Státní korporace pro kosmické aktivity) ztratil kontakt s měsíční sondou Luna 25, a to ještě před plánovaným přistáním. Zatímco státní média vysvětlují incident početní chybou, na sociálních sítích kolují jiné informace. Technický pracovník Jurij Kalkulov je přesvědčený, že vědečtí pracovníci ROSKOMOSU neudělali chybu a že mlhavý popis ztráty lunárního modulu je jen zástěrkou pro západní média. Budu-li ho citovat: „Nikdo přeci není tak hloupý, aby manipuloval modulem v hodnotě 12,5 miliardy rublů a nastavil oběžnou dráhu kolizní.“

Do toho se na veřejnost dostala informace, že hlavní mozek celé operace, Michail Marov (90) zkolaboval.

Měsíc je přirozený satelit Země, který vznikl pravděpodobně impaktem meteoritu a následným odtržením části planetární hmoty. To vše se odehrálo asi před 4,5 miliardami lety. Odtržená planetární masa byla zachycena gravitační silou tvořící se Země. To mělo hned několik důsledků. Za prvé se díky tomu zformoval kulatý satelit. Za druhé se rotace satelitu nejdříve zpomalila a pak dokonale sladila s rotací Země. Díky tomu z povrchu Země nikdy nevidíme odvrácenou stranu Měsíce.

Odvrácenou stranu se poprvé podařilo prozkoumat právě ROSKOMOSU (tehdy ještě pod názvem Ministerstvo všeobecného strojírenství) sondou Luna 3. První přistání si může pak přičíst Čínský kosmický program (China National Space Administration) a to teprve v roce 2019 sondou Čchang'e-4.

Jenže kromě několika fotografií stále z odvrácené strany Měsíce nemáme mnoho informací.

Protože máme důkazy o tom, že na Měsíci je život! To, co dříve bylo dokazováno jako pouhá možnost ve studii Schulze-Makucha a Crawfroda, je dnes skutečností. Jak jinak si lze vysvětlit absenci informací? Z malých bakterií se pravděpodobně vyvinula inteligentní civilizace, která si je vědoma lidské přítomnosti a dělá vše pro to, aby se vyhnula jakémukoliv kontaktu s ní.

Přesto množství informací o inteligentním životě na odvrácené straně Měsíce přinesl například historik M. Bay, právník J. Verne, nebo například biolog Herbert G. Wells. Jejich studie se opírají o množství vědeckých publikací i teorií, jsou dobře zdokumentované a popsané, stejně tak jako kriticky zhodnocené. Bohužel jejich práce přináší důkazy o vyspělosti civilizací nad rámec našeho chápání s potenciálem totální likvidace lidstva.

A právě úzkostná péče o vlastní soukromí je posledním důkazem, který potřebujeme do skládanky o neznámé civilizaci, která pečlivě likviduje všechny naše pokusy o její poznání. Zjišťujeme, že havárie modulu Luna 25 nebyla nehodou, ale pečlivě připravenou obranou akcí. Jak jinak si vysvětlit apel ředitele celé operace, Michaila Marova, který vyzval ruskou vládu, aby o příčině zničení modulu nemlčela.

Budeme stále ještě ochotni investovat miliardy rublů (nižší desítky milionů eur) do výzkumu života na odvrácené straně Měsíce či ještě dále? Budeme si chtít od úst utrhnout i ten poslední krajíc chleba, abychom mohli zafinancovat 34% úspěšnost startu vesmírné mise? Ne! Musíme se připravit na obranu. A většina států již zcela pochopila tuto nutnost a investice do zbrojního průmyslu raketově vyrostly (níže na příkladu Čínské lidové republiky).

V kontextu všech těchto informací můžeme být za zničení ruského lunárního modulu vlastně rádi. Ukázal nám totiž tvrdou realitu exoplanetární diplomacie, kterou jsme desítky let ukrutně zanedbávali.

Článek je kulturně politickou satirou, která kombinuje fakta s fantazií.