Hlavní obsah
Knihy a literatura

Horor je nezbytný úhel pohledu, říká literární expert Martin Jiroušek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Foto: Eva Jeništová

Martin Jiroušek platí za předního hororového odborníka

Žije v Ostravě, městě s pověstí černého srdce, tolik příhodném pro temné reálie. Jako u málokoho bychom u něj mohli zcela bez nadsázky říct, že hororu zasvětil celý život.

Článek

Za svou letitou praxi v oboru jsem se utvrdil v domněnce, že hororový žánr má potenciál hned v několika směrech. Například v solidním autorském zastoupení, kdy zatím nic nenasvědčuje tomu, že by náš rybník vymíral. A stejně tak si drží vysoký standard i fanouškovská obec.

Paradoxem však je, že ať už jde a spisovatele či jejich čtenáře, téměř ve všech případech lze konstatovat, že jde o pouhé nadšence bez odborné působnosti. Drtivá většina literárních teoretiků totiž nemá takto úzce zaměřené žánrové spektrum. Výjimkou potvrzující pravidlo je ale ostravská legenda, která svůj život tomuto odvětví de facto zasvětila. O Martinu Jirouškovi totiž můžeme absolutně vzácně hovořit jako o profesionálovi v oboru. A troufám si říct, že by byl skoro hřích, nedozvědět se pár informací od erudované osoby.

Martine, vítám tě, ahoj.

Ahoj, legenda, to pěkně dekuju. Horor je pro mě jednodušeji řečeno: Nezbytný úhel pohledu. Žánru ať fandí jiní. První má práce se jmenovala Nekonvenční horor a jeho základní rysy. Byla o filmech, protože mám vystudovaný obor filmová věda. Sehnat tehdy v raných devadesátkách zásadní horory vybočující mimo obvyklá žánrová klišé, byla pořádná fuška. Třeba moderní klasiku jako Dawn of The Dead, jenže v necenzurované formě, zná to dneska někdo? Źulawského Szamanka tehdy odkrývala metafyziku hrůzy sahající až ke zkamenělinám skrytých hluboko v útrobách tohoto kraje, odkud pocházím. Je pravda, že v 90. letech v Ostravě vycházel opravdový hororový hardcore, ne jak dnes… ale já tady tehdy nebydlel. Jenom na ochutnávku, co tehdy v hororu rezonovalo, tak třeba Źulawského mistrovské dílo končí explozí jaderné bomby z Ukrajiny, v roce 1996, menší předstih…

1) Pokud tohle bude číst nějaký ostravský rodák či obyvatel, patrně jej zaujme prvořadě tématika spojená s Ostravou. Nejvýraznější dílo, které tečuje zdejší reálie, je sbírka Fialoví ďábli. V čem je podle tebe její největší síla a proč by si ji měl přečíst každý, kdo ji ještě nečetl?

To je až marketingová otázka, kdo chce, ať si ji přečte. Určitě nečtou jenom Ostraváci. Ptáš se na knihy, ty ale přišly až o dost později, v okamžiku, kdy se ukázalo, že tady nemá smysl dělat žádné filmové horory a když vzniklo nakladatelství Protimluv Jiřího Macháčka, můj redakční kolega. Fialoví ďábli (2020) jsou kniha vydaná po delší pauze od Černého bodu (2015), což byla ryze teoretická věc. Kniha zkoumající natvrdo možnosti české hrůzy od počátku 19. století. Pro ty, kdo neznají své kořeny, tak 30% z nich tam je. Praktická ukázka FD je ostravská proto, že na ni zrovna přispělo město. Taky proto, že Ostrava před tím nic takového neměla, a mě baví přijímat výzvy. Ostravsko-karvinští horníci mi zbořili čtvrť, ve které jsem do roku 1995 bydlel, takže FD byla taková pomsta aspoň na papíře všem lidem, co serou na svou minulost. Jestli je ta sbírka významná, nevím, každopádně sahá do útrob hrůzy.

2) U Ostravy ještě zůstaneme. Dovolím si předpokládat, že patříš k hrstce povolaných lidí, kteří na tohle město nahlížejí z perspektivy hrůzostrašného potenciálu. V čem spatřuješ reálnou temnotu, která se k Ostravě váže?

Nejsi náhodou z Ostravy? Já mám mnohem radši i jiná místa. Každé město, věc, oblast má nepokrytě svůj hororový potenciál. Hrůza je něco jako životní emanace na odvrácené straně vesmíru, měsíce. George A. Romero vytvořil jeden z nejúžasnějších konceptů hrůzy jako takové, formuli Living-Dead, pak ji zkracoval jenom na Dead a já k tomu dodávám zpětně Living. Romero pocházel z Pittsburghu, to byla ve své době lokalita dost podobná Ostravě, plno špíny a industriálu. Ostrava je dnes temná jako cokoliv jiného, jen uvnitř má ty své černé krystaly. Cukrová vata pro nepolíbené. Je více mrtvá nebo živá? Nebo snad nemrtvá? Zombií je tu pořád dost.

3) Lidem, co tě znají, určitě neunikla knížka Fantasmagoriana (2021). Jak bys pojal její přiblížení pro nezasvěceného, který třeba naopak hltal Frankensteina v podobě Hammer filmů?

Fantasmagoriana, té jsme v Protimluvu dali pro jistotu dovětek: Kniha, která zrodila Frankensteina, aby nedošlo k mýlce. Nechápu, proč tuto bibli hororu nevydal v češtině už někdo dříve. Má přes 200 let a nedávno naše překlady bezostyšně zrecyklovala stanice Vltava, když do nočního cyklu klasických hororů implantovala (bez avíza nakladateli) povídky Umrlčí lebkaČerná komora. Zapomněli třeba na legendárního makabrózního Čarostřelce ze šumavských hvozdů nebo na notně živou Mrtvou nevěstu. Sluší se dodat, že Fantasmagoriana je kniha, kterou se inspirovala nejen autorka Frankensteina Mary Shelleyová, také lékař Dr. Polidori, Lord Byron nebo právě Tim Burton. Považoval jsem za dobré knihu představit i českému čtenáři, přeci jen čekat další dvě století na takový poklad by bylo i pro horor dost neekonomické.

4) Ve spolupráci s nakladatelstvím Protimluv vyšla nedávno nová překladová kniha Nalezené ptáče FundVogel od Hannse Heinze Ewerse, kterou jsi produkoval. Vzhledem ke kontroverzím, jež se k autorovi vážou, jde o poměrně odvážný počin. Nepranýřují tě zlé jazyky za to, že se takto posmrtně „paktuješ s nacistou"?

Rád se paktuji s kýmkoliv, kdo za to stojí, bez ohledu na příslušenství. Hanns Heinz Ewers, legendární německý spisovatel a multimediální tvůrce, mě zajímá od narození. V Ostravě přednášel o Satanismu, revoluci a svobodě. Udělal jsem k němu sérii pořadů, včetně vícero promítání jeho průkopnického celovečerního hororu Pražský student z roku 1913. Je to typ prokletého autora, zajímavějšího než Lovecraft nebo Crowley. Oba se k němu hlásí a okopírovali některé Ewersovy vynálezy. Ewers je na stejné vlně jako Poe, Baudelaire, Maupassant či Bierce. Nalezené ptáče FundVogel je opět dílo, které tady už dávno mělo být přeloženo. Nebylo lehké ho vyprodukovat, protože podstatě hrůzy se u nás asi nikdo nevěnuje. Proč nemít v češtině konečně po téměř 80 letech od vydání 1. transgenderový chirurgický horor? V dnešní době jde stále o aktuální téma. Kdo slyšel o Dánské dívce, ať se naší knize raději vyhne. Ewers byl nacista, dokud mu to náckové žrali a nezakázali mu vydávat knihy a málem jej nezavraždili. Oni sami se Ewersovy temnoty lekli, navíc měl Ewers množství vlivných židovských přátel, takže o nacismu až tak nemůže být řeč. Pokud jsi kontroverzní autor, což on byl par excellence, nutně vstupuješ do těch nejtemnějších vod. Jedna takováto stoka kdysi protékala i Ostravou. Náhoda? Nemyslím si.

Moc děkuji za tvůj čas a přeji mnoho úspěchů pro tvé další projekty.

Určitě se uvidíme. Třeba v pekle, v Ostravě.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz