Článek
5. Leonidas
O strategických schopnostech spartského krále se mnoho zmínek nedochovalo, ovšem o odvaze nemůže být pochyb. V roce 480 př. n. l. se měla jeho armáda utkat s perskými oddíly krále Xerxa. Když Leonidas zjistil, že jsou jeho pozice (pro)zrazeny, poslal šest tisíc svých bojovníků do bezpečí a ponechal si pouhou tisícovku, z nichž tři sta čítali Sparťané. V soutěsce u Thermopyl byli následně rozdrceni více než dvacetinásobnou přesilou. Hérodotos, otec historie, sice tvrdil ve svých zápiscích, že se Leonidovým mužům podařilo zabít až dvacet tisíc Peršanů. Dneska však již víme, že tento odhad je značně nadsazený, ostatně jako většina historických údajů zaznamenaných Hérodotem.
Král Leonidas
4. Napoleon Bonaparte
Napoleon - vojevůdce, stratég, státník a také císař, to vše v jedné osobě. Na rozdíl od Leonida se pramenů, týkajících se Bonaparta, dochovalo hodně. Zpětně tedy můžeme s úžasem sledovat, jak impozantní mocí disponoval a jaký vliv měla jeho armáda. Když se to vezme stručně - třásla se před ním celá Evropa. Měl nesmírné nadání pro taktiku a jakousi manu, jež mu zajišťovala nehynoucí loajalitu vojsk. Podmanil si téměř všechny, s armádou došel až do Egypta, a kde nechtěl tasit šavli, použil důvtip nebo i sňatek. Na moři jej dokázal zastavit až admirál Horatio Nelson - patrně nejlepší námořní velitel všech dob - a na souši poznal skutečně krutou porážku až při tažení do Ruska.
Napoleon Bonaparte
3. Hanibal Barkas
Jméno tohoto Kartagínce jste už nejspíš zaslechli. V době, kdy Římská říše ovládala Kartágo, Syrakusy či Makedonii, se málokterá země zmohla na odpor. Hannibal Barkas však věděl, že Římané jsou příliš hrdí a příliš domýšliví, než aby si přiznali jakoukoli slabinu. V rámci tzv. punské války Hannibal vytáhl dobýt samotný Řím, a moc nechybělo, aby celá říše před ním padla na kolena. Se svou armádou Hannibal přešel Pyreneje a Alpy, aby vpadl Římanům do týlu. Příznačné pro jeho tažení je také využití válečných slonů, kteří plnili úlohu podobnou tankům. Roku 216 n. l. porazil Římany u Kann, avšak napadnout samotný Řím nemohl - scházely zásoby a obléhací stroje. Nakonec se se svým vojskem vrátil do Kartága.
Hannibal Barkas
2. Gaius Caesar
Gaius Caesar z rodu Juliů se stal jedním z nejmocnějších vladařů nikoli antické éry, nýbrž celé historie lidstva. Jeho vojenský um byl v tehdejší době nepřekonatelný, a vlastně jen málokdo z dějin by se mu dokázal rovnat. O jeho velikosti svědčí četná vitězství v Galii, kde nakonec brilantní taktikou přemohl náčelníka Vercingetorixe. Gaius byl tak mocný, že se ho báli nepřátelé i jeho vlastní lidé. Nebál se nosit červené boty (znak králů) a zásluhou skvělé rétoriky získal mnoho spojenců. Bohužel také mnoho nepřátel. Ačkoli si podmanil Galii, Egypt a Řím již nikdy nedosáhl takové slávy, samotný Gaius byl v roce 44 př. n. l. zabit v budově senátu skupinou ozbrojenců.
Gaius Caesar
1. Alexandr Veliký
Tím jednoznačně největším vojevůdcem je samozřejmě Alexandr III. Makedonský, známý také jako Veliký. Jen považte. Byl jediným velitelem, který si podrobil úplně celý známý svět. Byl zakladatelem směru známého jako helénismus. Ten Alexandr šířil napříč světem, aby ukázal, kde všude stanula jeho vojska. Prvky helénismu tak najdeme od Egypta po Indii. Za svůj relativně krátký život (356-323 př. n. l.) dokázal, co nikdo jiný. A pokud jde o vojenství, rozhodně stojí za zmínku, že nikdy neprohrál žádnou bitvu.
Alexandr Veliký
Zdroj:
THE USBORNE BOOK OF THE ANCIENT WORLD, 1991 by Usborne publishing Ltd., Svojtka, 2003
