Článek
Konkurence. Vždy jde o konkurenci. Ne nadarmo je hnací silou živočišné evoluce. Lodní přepravní společnost White Star Line měla za cíl (krom zisku) jediné - porazit konkurenční Cunard. Zrovna Cunard však ve sféře přepravy představoval téměř maximum možného a nešlo tedy o snadného soupeře. Vždyť měli ve svém inventáři ty nejluxusnější a nejrychlejší lodě. Majitelům White Star pak ležely v žaludku především dvě noblesní sesterské krásky Lusitania a Mauretania. Právě druhá zmíněná se stala držitelkou ocenění Modrá stuha, jež se udělovalo plavidlům za nejrychlejší plavbu. White Star se rozhodla toto ocenění urvat pro sebe, a nejen to. Hodlali pokořit svět. Proto dostala loděnice Harland and Wolff objednávku.
Větší, lepší, rychlejší
Skromnosti není nikdy dost. Titanic předčil mnohá očekávání. Tak třeba v těch rozměrových předčil Mauretánii o třicet metrů a vylepšená třetí turbína měla zajistit také vítěznou rychlost. Navzdory třem funkčním komínům však konstruktér Andrews nechal zhotovit hned čtyři - na estetice a velikášství holt záleželo. Celkově si na něm dali natolik záležet, že mu nemohl konkurovat ani sesterský Olympik.
Vstříc smrti
Panenská plavba byla zahájena 10. dubna 1912 v Southamptonu v Anglii, cílem plavby byl New York. A dále již 112 let koluje řada zkazek a fám - některé uvěřitelné, jiné přitažené za vlasy. Z dostupných zpráv můžeme konstatovat, že ledovec byl zpozorován ve 23:39. Ve strážním koši měl právě službu Frederic Fleet. A zde nastává první podezřelý moment - ke srážce došlo 37 sekund od hlášení. Můžeme polemizovat, nakolik jsou oprávněné teze, že Fleet neměl dalekohled, že 1. důstojník Murdoch vydal nesmyslné rozkazy, že kapitán Smith nerespektoval varování a plul neúměrně rychle nebo že pláty trupu lodi nebyly vyrobeny z kvalitního kovu. A dozajista bychom došli k závěru, že sedmdesátimetrová trhlina způsobená kusem ledu je přinejmenším na pováženou, avšak ani veškerá souhra těchto nešťastných náhod neposkytuje uspokojivý pohled na nepochopitelnou rovnici.
Pravda leží v hlubinách
Zkoumání smutného vraku ztěžuje po celou dobu zejména hloubka. Když v roce 1985 Robert Ballard objevil trosky v hloubce téměř čtyř kilometrů, tehdejší technika poskytovala jen velice omezené možnosti. A samozřejmě vrak se vinou tlaku a slané vody velice rychle odebírá na věčnost. S jednou z nejzajímavějších teorií ohledně potopení přišel historik Tim Maltin, autor knih jako 101 věcí, které jste si mysleli, že o Titanicu víte… Čtenáře seznamuje s novou verzí pohledu, kdy dává hlavní podíl viny atmosférickým vlivům. 37 sekund je opravdu žalostně málo. Podle údajů, k jakým se Maltin dostal, ale v oblasti potopení panovaly atmosférické přeludy, laicky vysvětlitelné jako fata morgana, což by objasňovalo, proč se vytvořil falešný obzor, který se nacházel nad skutečným, a ledovec tak zůstal v zákrytu i přes své obří rozměry. Třebaže se Maltinova teorie jeví jako mimořádně ambiciózní, její ověření nebude možné dřív, než se v čase přeneseme na místo ztroskotání a sami se přesvědčíme. Do té doby si nepotopitelná loď bude svá hájemství pečlivě střežit.
Zdroj: Wikipedie, M. Hubáček - Titanic, timmaltin.com
