Článek
Je to již pěkná řádka let, kdy jsem poprvé na sociálních sítích zaregistroval Marka E. Pochu. Tehdy šlo o docela jiného člověka. Více temperamentního, více prostopášného, více vonícího tabákem, alkoholem a odérem slávy. Měl vše, co si umělec může přát. Zástupy fanoušků, chtivých a povolných žen a uznání literárních kritiků. Dobrovolně se však všeho vzdal ve prospěch náboženského vyznání.
Majo, ahoj. Srdečně tě vítám.
Ahoj, děkuji za pozvání. Možná jsi mě představil trochu nadneseně, ale je pravdou, že ten životní styl byl poslední roky bohémský, na způsob mých tehdejších uměleckých vzorů, jako byli Hemingway, Kerouac, Bukowski, Henry Miller či William Faulkner.
Za tu dobu, co se známe, se tvůj život obrátil de facto naruby. Postel k erotickým hrátkám jsi vyměnil za kobereček na modlení. To je vyloženě obrat o sto osmdesát stupňů. Jak tvůj přerod vlastně započal?
V první řadě se musím přiznat, že jsem jen obyčejný člověk s chybami, a jednou z nich jsou předsudky. Byl jsem po pádu Dvojčat přesvědčen, že muslimové jsou teroristé. Možná ne všichni do jednoho, ale rozhodně k tomu musí mít náběh − vždyť to vidíme každou chvíli ve večerních zprávách! V souladu s touto předpojatostí jsem si užíval hollywoodských válečných filmů o hrdinských amerických jednotkách v Iráku, Afghánistánu a podobně. Netušil jsem, že největší muslimská země je Indonésie, a že Arabové tvoří jen jednu pětinu všech muslimů. Nebo že teroristické skupiny jsou jen nepatrným zlomkem, od jakého se drtivá většina duchovních a věřících distancuje. Pak začal konflikt na Ukrajině a já nedokázal pochopit, co se to stalo a proč se to stalo. Samozřejmě naše média nabízela jednu jedinou verzi pravdy, já jsem ale chtěl poznat i pohled z druhé strany. Tak jsem začal sledovat různé informační zdroje východního světa, mezi nimi například Hindustan Times nebo Al Džazíru. Vedle zpráv o Ukrajině se na Youtube kanálech těchto médií tu a tam mihl nějaký imám, a já zachytil pár jeho slov v angličtině. A tehdy mi zapnulo, že tady leccos nesedí… Tito duchovní totiž hovořili v první řadě o lásce, milosti, potřebě odpouštět a harmonické duši, když ji člověk plně předá do Božích rukou (islám znamená v první řadě předat se Bohu). A tak si říkám, jak je tohle možné? To bude nějaký omyl! Vždyť oni mají − omlouvám se za vulgárnost − odřezávat hlavy! Pak jsem se začal o islám více zajímat, studovat relevantní zdroje, udělal jsem si i kurz certifikovaný Islámskou nadací na Slovensku, a když jsem se poprvé začetl do Koránu, vyhrkly mi slzy a věděl jsem, že mě k sobě volá Všemohoucí.
Islám je v Česku a na Slovensku vnímán hodně kontroverzně, ačkoli v mnoha ohledech zcela neprávem. Můžeš nastínit, v čem se lidé nejčastěji dopouštějí omylu a co jsou nejběžnější fámy?
Rovnou navážu na předešlou odpověď. Za prvé, islám je náboženství míru. Je to i v jádru slova, písmena S-L-M tvoří slovo salam, tedy mír, klid. Korán, jako Boží slovo, poskytuje člověku návod, jak žít v souladu s jeho přirozeným určením. Lidským vzorem je v tomto směru prorok Mohamed (Bůh mu žehnej), který následoval to, co bylo předepsáno. Laici se často domnívají, že islám je něco „exotického“, respektive že je to víra určená jen národům blízkého východu - vzhledem k tomu, že modlitba probíhá v arabském jazyce. To je ale mylná představa. Modlitba probíhá v jazyce, v jakém byl Korán zjeven, proto, aby se mohli věřící modlit všichni spolu bez ohledu na národnost. Když křesťan vstoupí do kostela někde na Islandu, proces bohoslužby mu bude znám, ale nebude rozumět ani slovo. Když vejde slovenský muslim do mešity kdekoliv na světě, bude se modlit spolu s ostatními bez problémů (nemusí umět arabsky, stačí si osvojit základní modlitby a formulky). Rád bych zde také zdůraznil, jak významné místo má v islámu Ježíš Kristus (Bůh mu žehnej) i se svou matkou, Pannou Marií. Marie má v Koránu například samostatnou kapitolu a Ježíš je jmenovitě zmíněn vícekrát než prorok Mohamed. Navíc, taková zajímavost, Mesiáš se zdravil stejně, jako se zdraví muslimové: Klid vám, tedy salam alejkum. Celkově vzato a zjednodušeně řečeno, Korán je jakoby „poslední zákon“, který byl seslán Bohem, aby potvrdil pravdy judaismu a křesťanství, ale zároveň opravil ty prvky, které do nich lidé svévolně vložili.
A co vztah muslimských mužů k ženám? Ten bývá taky terčem kritiky…
Ženy mají v Koránu také samostatnou kapitolu; věnuje se jejich právům. Muž má například povinnost udělat vše proto, aby jeho manželka byla po každé stránce spokojená. Žena dokonce nemusí chodit do práce - muž je zodpovědný za to, aby sám uživil celou rodinu! Myslím na to, když slyším křičet naše feministky, přičemž vidím kolem nás ženy v běžném každodenním životě, třeba pracovnice v obchodním domě, vykládat těžké zboží na polici…
Dá se říct, že Bůh nám dává jistou moudrost. Jak vnímáš současné trendy ve světě? Stále častěji skloňovaný gender, lgbtq+ a jakousi parodii na korektnost, která čím dál více proniká do našich životů?
Bůh stvořil Adama a Evu, nikoli Adama a Štěva. Všechny tři abrahamovské monoteismy (judaismus, křesťanství, islám) mají v tomto jasno: pouze muž a žena mohou tvořit manželský svazek. Existují pouze tato dvě pohlaví. Vše ostatní jsou trendové filozofické experimenty a psychologické otázky. Mimochodem homosexualita jako inklinace se v islámu ještě za hřích nepočítá, až samotný její fyzický akt. Tady by někdo - dezinformovaný našimi médii - tvrdil, že zato se přece kamenuje! Jenže to je limitované chápání skutečnosti. Podle islámského práva šaría byste totiž nejprve museli sehnat alespoň čtyři hodnověrné svědky, kteří viděli, že jste ten akt reálně provedli. Vysoký předepsaný trest má tedy spíše preventivní charakter, jeho praktická realizace se dnes nevidí téměř vůbec.
Svého času jsi byl hodně politicky aktivní. Nyní se svět štěpí jako nikdy v nedávné historii. Nálady se vyostřují a sílí obavy z Armagedonu. Jaké je podle tebe řešení (pokud vůbec nějaké je), abychom se jako Slované nestali oběťmi cizích zájmů a nestanuli proti sobě v poslední válce?
Ani bych neřekl, že jsem byl aktivní - akorát jednou jsem mluvil na protestu proti embargu vůči Kubě před americkou ambasádou. Nemám totiž rád nespravedlnost, výrazné sociální nerovnosti, útlak a šikanu. Pokud jde o konec světa, jak ho známe dnes, diskutují o něm i islámští učenci. Existují tzv. malá a velká znamení. Zdá se, že konec je nablízku a bude mu předcházet malhama, poslední velká válka. Že kdo bude bojovat na čí straně a proti komu, se uvidí, ale náznaky jsou zjevné už dnes. Bohužel my, Slované, jsme byli obrácení proti sobě. Propagandistická mašinerie lidi snadno přesvědčí, že jsou něco víc, že jsou lepší než ti druzí, ti „barbaři“. Obávám se, že od tohoto bodu už není cesty zpět. Ostatně je to i ve všech Písmech.
V těžké době je důležité pozitivní poselství. Jako duchovní muž máš pro to speciální předpoklady. Co bys rád vzkázal našim (a svým) čtenářům, kteří si tohle budou číst?
Nevím, co znamená duchovní muž, ani jestli mám jakékoliv speciální předpoklady. Vše, co máme, jsme dostali od Boha - od Něj přicházíme a k Němu se vrátíme. To je cíl naší cesty, přičemž tento svět je jen přestupní stanice. Proto mnozí z nás bloudí a nenacházejí alespoň jakýsi dočasný klid v duši. Zaměřují se na zisk světských hodnot (peníze, sláva, rozkoš…). Nic z toho však nepřináší trvalé naplnění, nic z toho nedává smysl a pocit, že někam patřím, k Něčemu, co je větší, než vše ostatní ve Vesmíru (Allahu akbar je superlativ i komparativ současně: „Bůh je největší“ i „Bůh je větší“ - než cokoli jiného). Proč páchají sebevraždy umělci, kteří mají všechno, co si můžeš přát? Obrátit se k víře sice nenabízí „zázračnou pilulku“, která vyřeší všechny vaše problémy, ale dá vám novou perspektivu, v jejímž odrazu záleží na celkem jiných věcech, než je výše bankovního konta nebo nejnovější iPhone. A dá sílu poraněné duši jít dál, i kdyby se zdálo, že právě zažívá Peklo na Zemi.
Moc děkuji za tvůj čas. Bůh ti žehnej.
Já ti děkuji za zájem o specifická témata. Bůh ti žehnej, salam alejkum - mír s tebou.
