Článek
Tyrannosaurus, Stegosaurus, Triceratops. Svatá trojice, kterou zná každý z nás a i naše děti se s těmito ještěry někde setkaly. Ačkoli všichni tři (plus ještě Brachiosaurus) jsou v kultuře stálicí, T. rex onu karavanu slávy zcela jasně vede.
Než si řekneme seriózní zajímavosti, pojďme nahlédnout pod pokličku nejčastějších omylů.
1) Tyrannosaurus byl největším dinosaurem
Nebyl. Ani zdaleka. Naprostými titány byli býložraví kvadrupední sauropodi, k nimž patří i legendární Brachiosaurus. Právě ten však svou délkou okolo dvaceti metrů rekordy zrovna netrhal. Oproti tomu Argentinosaurus či Seismosaurus dosahovali až čtyřiceti metrů, čímž slavného Tyrannosaura překonávají téměř trojnásobně. T. rex ovšem nebyl ani největším masožravým dinosaurem. V délce ho o prvenství už dávno překonal například Giganotosaurus carolinii, který náležel k čeledi carcharodontosauridů.
2. Tyrannosaurus a Spinosaurus spolu bojovali jako v Jurském parku
Naprostý nesmysl. Zatímco spinosauři žili v Africe, zejména v oblasti marocké pánve Kem-Kem, T. rex byl obyvatelem Ameriky. Dalším dělítkem pro oba veleještěry je doba, ve které žili - spinosauři vzkvétali ve spodní křídě, kdežto tyranosauři ve svrchní, a tedy byli těmi, kdo zažil pád meteoritu.
3. Jakmile Tyrannosaurus spadl, už nedokázal vstát
Zde je pravda někde uprostřed. Všichni tihle ještěři běžně spali vleže, proto z této polohy vstát dokázali (T. rex si zjevně pomáhal i svými krátkými předními končetinami). Při váze několik tun nicméně hrozilo, že si při pádu poláme kosti. Tehdy byl jedinec odsouzen ke smrti.
4. Při souloži megaještěrů docházelo často k úmrtí
Samozřejmě nikoli. Příroda není hloupá a nedopustí, aby proces páření nefungoval. To však neznamená, že k občasným úmrtím docházet nemohlo. Koneckonců, i u lidí se může přihodit spousta nežádoucích situací, včetně infarktů.
5. Tyrannosaurus běžel rychle jako automobil
Takto nám ho představili pouze v Jurském parku kvůli efektu. Ve skutečnosti mohl být jen o něco rychlejší než běžný člověk. Opravdickou rychlost se už ale nejspíš nikdy nedozvíme, jelikož jsme odkázáni pouze na fosílie a počítačové simulace. Nesprávné je však i tvrzení, že se loudal, co noha nohu mine, a zem pod ním duněla jako při zemětřesení. Z logiky věci vychází, že takto by nic neulovil, neboť by každá kořist měla echo, že se blíží predátor.
Ačkoli nebyl největší, je stále - i přes veškeré objevy - nejpozoruhodnější. Již v roce 1902 objevil první kostru americký paleontolog Barnum Brown, přezdívaný Boneman. Roku 1905 pak vzniklo jméno ,,král tyranských ještěrů". Částečně z přesvědčení, že už nikdy nikdo většího masožravce neobjeví, částečně proto, že už tehdy šlo vědcům o co nejúspěšnější popularizaci. Když Brown kostru sestavil a společně s Henrym F. Osbornem, ředitelem muzea, ji vystavili, lidé se kolem ještěrových pat motali jako mravenci. Tehdy však ještě nikdo neměl ponětí, že je kostra sestavena mylně. S ohledem na dvě obří zadní nohy si Osborne s Brownem domysleli, že T. rex kráčel vzpřímeně a opíral se o mohutný ocas, který vláčel za sebou. Z této projekce pak vzniklo ono nezapomenutelné humanoidní držení těla, jaké důvěrně známe z obrazů Zdeňka Buriana a filmu Cesta do pravěku.
Zdroje:
Velká kniha dinosauři, Gardom T., Milner A.
Dinosauři a život v pravěku, Richardson H.
Od trilobita k člověku, Fejfar O.
