Český slavík: Přehlídka průměrnosti, líbající se moderátoři, Krajčo bez košile a návrat Ježíše

Jak to tentokrát probíhalo? Moderátoři Aleš Háma a Ondřej Sokol se bez okolků pustili do vyhlašování výsledků a jako první jsme se dozvěděli, které zpěvačky jsou u diváků nejoblíbenější. Překvapení? Nekonalo se. Stejně jako minulý rok to byly dámy Monika Absolonová, Lucie Bílá a zlato obhájila Ewa Farna. Sice nechápu, čím Ewa Farna oslovuje, její zpěv není nijak oslnivý, ale podporu má širokou a setrvalou. Letos si v děkovné řeči odpustila vulgární výrazy, dozvěděli jsme se ale něco o její podprsence. Lucie Bílá své druhé místo zvládla přece jen lépe než vloni, kdy bylo patrné, že je dotčená a uražená. Je přece zvyklá držet zlato. Přesto bylo vidět, že s výsledkem není úplně v pohodě.

U Českého slavíka by člověk očekával, že bude přehlídkou toho nejlepšího, co naše populární hudební scéna nabízí. Spíš je to ale přehlídka průměrnosti, která je obrazem současného vkusu, který netouží po osobitosti, výjimečnosti, talentu a síle, ale spíš průměrnosti a šedi, jež nebude urážet ty méně nadané, průměrné, nevýrazné. Jednoznačným dokladem toho bylo vystoupení zpěvačky Pam Rabbit. Chvíli jsem nechápal, co to vlastně má být a nepochopil jsem to ani na konci. Podprůměrný hlas, občas falešný zpěv, ale asi se to líbí. Zřejmě už jsem moc starý.

Žádné výrazné osobnosti a žádné velké hlasy, které poznáte na první poslech i uprostřed temné noci … až na čestné výjimky. Jednou z takových výjimek je zpěvačka Eva Burešová, kterou příroda obdařila barvitým, dobře identifikovatelným a krásným hlasem značného rozsahu. Byla mezi šesti finalistkami, ale bohužel. Možná kdyby více zpívala a méně hrála, české popmusic by to pomohlo.

Co potěšilo, zejména ve srovnání s nevýraznou šedí a cirkusovými triky současných zpěváků a zpěvaček, bylo vystoupení původních hvězd muzikálu Jesus Christ Superstar; Báry Basikové, Kamila Střihavky a Dana Bárty, kteří předvedli skutečný zpěv. Ke světlejším okamžikům slavnostního večera patřil také osvědčený tandem Aleš Háma a Ondřej Sokol, který nikdy nezklame a nebojí se ani nekorektního humoru. Toho se ale moderátoři nebáli ani tentokrát, rýpli si do hudebních hvězd, pohráli si s dvojsmysly a dokonce na pódiu předvedli vášnivou líbačku. Samozřejmě si opět dělali srandu, stejně jako řada hostů večera, kteří se okázale líbali pro „Slavík kiss cam“.

Moderátoři Háma a Sokol se svým vtipem také výstižně trefili do zpěváka Jana Bendiga, který se na sebe před rokem snažil upozornit kauzou mouka. Moderátoři pak vyjádřili víru v to, že si hosté tentokrát přinesli i vejce a strouhanku, aby mohl být konečně dokončen trojobal Jana Bendiga. Řadu hostů trefná narážka pobavila a upřímně se zasmáli, ne tak ale slavice Farna, jež se zdála být pohoršená. Už méně ale uspěli s vtipem na téma opalovacích přípravků a jmen zpěváků Černocha a Bílé. Mimochodem, všimli jste si toho, že satira a dobrý humor se pomalu vytrácí? Korektní humor je jako lízání zmrzliny přes sklo, a proto se mu Háma se Sokolem vyhýbají. Snad jim to vydrží.

Jednou z hvězd večera se stal Václav Noid Bárta, který se dočkal bronzového slavíka. Bylo to vítězství nečekané, provázené spontánním výbuchem radosti a nadšení i v publiku. Chlapík je to sympatický, pracuje na sobě a už jen za odvedenou práci si odměnu zaslouží. Navíc se na takovou příležitost umí obléknout, což se nedá říct například o Richardu Krajčovi, který letos nic nevyhrál a možná proto na sebe chtěl upozornit alespoň svým outfitem – sakem bez košile, čímž zřejmě hodlal navázat na loňský model pyžama bez rukávů. Stříbro fanoušci přisoudili Vojtěchu Dykovi a vítězem se stejně jako minulý rok stal Marek Ztracený. Žádný velký hlas, ale koncerty má vyprodané, písně dobře zapamatovatelné a fanoušků bezpočet. A to rozhodlo.

Ztracený se stal zlatým slavíkem, ale absolutní vítězství si opět podržela Ewa Farna. Byla očividně dojatá a nezastírala to. Její vítězství vzápětí ale zcela zastínila Marie Rottrová se svou písní Lásko voníš deštěm. Její vystoupení, s emotivním podkresem harmoniky, připomínající western Tenkrát na západě, bylo naprosto fantastické. Pouze zpěv, grácie, vznešenost a decentní hudební podkres. Žádná pouťová čísla, světla a kýčovitá snaha ukázat se. Méně je někdy více a tentokrát to platilo bez výhrad. Standing ovation sklidila zcela zaslouženě.

Zlatým hřebem pak bylo uvedení Marty Kubišové do síně slávy. Skutečná osobnost s jedinečným hlasem a projevem, které se už nevidí. Ale kdo ví, třeba se ještě někdy dočkáme i mezi současnou pěveckou generací.