Článek
Ačkoliv někdo může mít pocit, že svět je poznaný a že o historii víme vše, ani zdaleka tomu tak není. Stále nové a nové archeologické nálezy i poznatky získané za pomoci nejnovějších technologií nás každý rok překvapují a poodhalují dávno zapomenuté dějiny. Uplynulý rok 2024 v tomto směru nebyl výjimkou, ba co víc, dalo by se říci, že přinesl převratná zjištění a objevy. Které z těchto objevů jsou ty nejvíce vzrušující a pozoruhodné?
Ztracená města v džungli
Dávno zaniklé civilizace, tajemná města pohřbená hluboko v džungli nebo v nepřístupných horských výšinách. Města jako bájné El Dorado, Šangri-La a kdysi také Trója fascinují badatele stovky let. Vždy ale byly odsuzovány do říše pohádek. Pak ale došlo k objevu Tróje, Machu Picchu nebo džunglí pokrytých mayských měst, např. Tikalu. Tím to ale neskončilo, dávná zaniklá města se daří nalézat i ve 21. století, a to zejména díky moderním technologiím, z nichž tou nejpřevratnější je LIDAR (Light Detection And Ranging). Je to metoda vysoce výkonného skenování, využívající dálkové měření vzdálenosti na základě výpočtu doby šíření pulsu laserového paprsku, který se odráží od skenovaného povrchu. Díky tomu lze získat přesný obraz skrytého či obtížně detekovatelného. LIDAR tak využívají zeměměřiči, geologové, geodeti, seismologové, geografové nebo archeologové. A právě díky LIDARu se v uplynulém roce podařilo lokalizovat několik dávno ztracených měst.
Umístění LIDARu v malém letadle umožňuje archeologům prozkoumat velké, jen těžko prozkoumatelné plochy jako jsou například pralesy. Tak bylo v jihomexickém Campeche objeveno neznámé mayské sídliště, byla prokázána existence silnic, zahrad a vodních cest v Amazonii na úpatí And v Ekvádoru, ruiny starověkého kamenného města na ostrově Tonga v Pacifiku nebo dvě dávno ztracená města, ležící podél Hedvábné stezky na území Uzbekistánu.
Amazonský deštný prales s indiánskou vesnicí ve státu Acre.
Nejdelší mohyla v Evropě
Pozadu nezůstávají ani čeští archeologové, kteří každoročně přicházejí s pozoruhodnými a často unikátními objevy. V roce 2024 to byl nečekaný objev při průzkumu trasy nové dálnice D35 u Hradce Králové. Mezi obcemi Sadová a Plotiště nad Labem se jim podařilo odkrýt patrně nejdelší pravěkou mohylu v Evropě s úctyhodnou délkou 190 metrů. Monumentální pohřební mohyla, spadající do doby kultury nálevkovitých pohárů, nemá v Evropě obdoby. Kultura s nálevkovitými poháry patří do období pozdní doby kamenné (eneolitu), kterou lze datovat přibližně do 4. tisíciletí před Kristem.
V mohyle byly zjištěny čtyři hroby, jejich podrobný průzkum teprve ukáže na vztahy mezi zesnulými. V blízkosti mohyly pak bylo nalezeno sídliště z téhož období. „První výsledky ukazují, že monumentální pohřební mohyla zde stála dlouhá staletí a v jejím okolí se koncentrovaly pohřební a rituální aktivity místních lidí. Byla tak důležitým rituálním místem a orientačním bodem v tehdejší krajině,“ hodnotí objev doktor Petr Krištuf, archeolog z Univerzity Hradec Králové.
Jednou z nejslavnějších pravěkých mohyl je Newgrange v Irsku.
Tajná hrobka v pouštním městě Petra
Starověké jordánské město Petra, ukryté ve skalách, patří k nejúžasnějším památkám starověku a právem byla zařazena mezi nových Sedm divů světa. Město Petra vytesali do pískovcových skal Nabatejci, starověký národ, jenž tu žil od 3. století př. Kr. a svého vrcholu dosáhl kolem roku 62 př. Kr., kdy město Petra mělo na třicet tisíc obyvatel. Nejikoničtější stavbou celého města je Pokladnice, známá především díky filmu Indiana Jones a Poslední křížová výprava. Právě zde byl uložen svatý grál.
Petra byla původně pohřebištěm, město tu vyrostlo až později. Je to místo známé, dobře prozkoumané a hojně navštěvované, přesto tu v minulém roce došlo k vskutku překvapivému objevu, a to přímo v Pokladnici. Pod její podlahou byla totiž odhalena starověká hrobka s ostatky dvanácti osob, spadající do 1. století př. Kr., šlo tedy o autentický nález z doby, kdy tu vzkvétalo království Nabatejců.
Slavná Pokladnice v pouštním městě Petra.
Svitky pohřbené Vesuvem ožívají
Nálezy z měst, pohřbených roku 79 erupcí sopky Vesuv, patří k nejcennějším svědectvím o životě ve starověku. Jméno Pompeje zná každý, Vesuv však v čase zakonzervoval další tři města; Stabiae, Oplontis a Herculaneum. Právě posledně jmenované bylo zkáze velmi blízko, což vedlo k tomu, že bylo přikryto až 23 metrů vysokou vrstvou sopečného popela a kamenů. Tato skutečnost pomohla město zachovat v pozoruhodně dobrém stavu s budovami do výše druhého poschodí a řadou organických materiálů. Mezi nimi bylo také 1800 svitků, pochopitelně zuhelnatělých, nikoliv ale ztracených.
Vesuv svítil na mnoha místech širokými jazyky plamenů a vysoko šlehajícími ohni, jejichž oslnivý jas prorážel noční tmou.
Za normálních okolností nečitelné svitky z Herculanea vědci zrentgenovali a pořízené snímky pak předložili umělé inteligenci. A ta hned při prvním pokusu dokázala svitky číst a oživit ztracené vědění. První zkoumaný svitek skrýval řecký text, který se týkal oblíbeného řeckého filosofa Epikura. Další ze svitků pak poodhalil osud slavného řeckého filosofa Platóna, když upřesnil údaje o době, kdy byl zajat a prodán do otroctví. Vypráví také o posledních chvílích Platónova života, kdy filosof kritizoval thráckou otrokyni za špatnou hru na flétnu a přináší nové indicie o místě jeho posledního odpočinku.
Pohřbené a znovu vykopané Herculaneum.
Skotský kámen ve Stonehenge
Je to již nejméně 5 000 let, kdy na Salisburské pláni začal růst pozoruhodný pravěký monument známý jako Stonehenge. Je sice pouze jedním ze stovek podobných megalitických kruhů v celé Británii, přesto je ale výjimečný svým vzhledem, významem i vznikem. V průběhu let se podařilo o této unikátní neolitické stavbě zjistit mnohé, ale nález z uplynulého roku všem vyrazil dech.
Dnes již víme, že některé z kamenů, tzv. modré kameny, pocházejí až z Walesu (255 km), avšak původ tzv. oltářního kamene, který je dnes z větší části zapuštěn do země, zůstával dlouho nepoznaný. Určit jeho původ se badatelé pokoušejí již od 70. let 19. století. Na základě nejnovějších analýz stáří různých minerálů z kamene a porovnáním se vzorky s kameny z celé Británie a Irska bylo zjištěno, že oltářní kámen pochází ze Skotska, z oblasti Orknejské pánve vzdálené 750 km. Taková logistická akce vyžadovala dobrou organizaci a vše ukazuje i na vzájemnou komunikaci mezi dvěma megalitickými centry Británie. Šestitunový kámen byl dle všeho na jih Anglie dopraven po moři.
Tzv. oltářní kámen ve Stonehenge pocházející ze Skotska.
Nejstarší rtěnka a nejstarší sedlo
Každý archeologický nález předmětu z organického materiálu je svým způsobem unikátní a významný. Organické materiály jako jsou textilie, kůže nebo potraviny a kosmetika podléhají zkáze rychleji než kámen, sklo nebo drahé kovy. Dva nálezy loňského roku ale představují skutečný vrchol. Prvním z nich je iránský objev rtěnky staré pět tisíc let, což z ní činí nejstarší rtěnku na světě. Původně byla neznámá směs v kamenné nádobce objevena již roku 2001, ale až o třiadvacet let později se podařilo určit co ona červená směs je. Složení z prášku z hematitu, vosku, rostlinných olejů a dalších složek tvořilo směs, která byla srovnatelná se současnými rtěnkami. Mezopotámská rtěnka, náležející vysoce postavené dámě kultury Marhaši, se nanášela štětečkem.
Krabička s kosmetikou z dob starověkého Egypta
I druhý nález si zaslouží přídomek nejstarší, tentokrát jde ale o nejstarší sedlo na světě. Sedlo bylo nalezeno v severozápadní Číně a pochází z ženského hrobu starého více než dva a půl tisíce let. Radiokarbonovou analýzou vědci zjistili, že sedlo spadá do období mezi lety 727 př. Kr. a 396 př. Kr.. Sedlo je mistrně vyrobené na míru konkrétní osobě a nese známky značného opotřebení. Kožené sedlo bylo vyplněno slámou a zvířecí srstí, které se dochovaly díky suchému pouštnímu klimatu.
Maska mrtvého krále
Mayská civilizace patří k těm nejpozoruhodnějším a vzhledem k její vyspělosti není nouze o nové objevy. Nejen pokud jde o ztracená města, ale také hrobky a drobné nálezy. V lednu 2024 oznámili archeologové z Tulanské univerzity nález mayské královské hrobky v Chochkitamu v Guatemale. Právě Guatemala je v posledních letech pokladnicí mayských nálezů, skrytých pod příkrovem džungle. Hrobka, nalezená s pomocí LIDARu, obsahovala unikátní nálezy, mezi nimiž vynikala pohřební jadeitová maska, představující zřejmě mayského boha bouře.
Jadeitová maska mayského krále z Chochkitamu.
Další informace:
