Článek
Vcházím dovnitř s poněkud stísněnými pocity. Děly se tu hrozné věci, vstoupit do Pečkárny nebylo jen tak. Často odtud vedla cesta, z níž nebylo návratu. Doby plné hrůzy mezi lety 1939–1945 jsou naštěstí minulostí, zapomínat na ně by se však nemělo. Jedna věc je číst o tom, co se ve vyšetřovně a mučírně gestapa dělo, věc druhá je takové místo navštívit. Na takový zážitek vás nemůže nic připravit, i když máte načteno. O to větší kontrast pak je, když se ze suterénních prostor vydáte do vyšších poschodí, kde jsou kanceláře, zasedací místnosti a široké osvětlené chodby někdejšího luxusního bankovního domu…
Pamětní deska na nároží Petschkova paláce
Bohatství rodiny Petschků
Novoklasicistní palác nese jméno svého zakladatele a majitele, bankéře Julia Petschka, pocházejícího z bohaté židovské rodiny Petschků. Rod Petschků nabyl značného jmění poté, co Moses Petschek výhodně koupil akcie neprosperující Mostecké uhelné společnosti a postavil ji na nohy. Další jmění pak Petschkům plynulo z podnikání ve sklářském a papírenském průmyslu. Roku 1920 založil Julius Petschek, Mosesův syn, spolu s dalšími členy rodiny vlastní banku - Bankovní dům Petschek a spol., pro jejíž potřeby nechal postavit novou budovu, tzv. Petschkův palác.
Julius Petschek patřil k nejbohatším občanům Československé republiky a kromě bankovního paláce patřily do rodinného majetku také výstavné vily v pražské Bubenči; vila Otto Petschka, která je dnes rezidencí velvyslance USA či vila Friedricha Petschka, kde sídlí velvyslanectví Ruska.
Petschkův palác, dnes sídlo Ministerstva průmyslu a obchodu
Moderní bankovní dům
Petschkův palác začal růst roku 1923 podle návrhu architekta Maxe Spielmanna, který je také autorem vil pro členy rodiny Petschkových v Bubenči. Spielmann navrhl novou banku tak, aby svým neoklasicistním vzhledem zapadala do pražské zástavby, zároveň si dal ale záležet, aby splňovala veškeré parametry moderní budovy. Ačkoliv to na budově není znát, jde o železobetonovou stavbu s tehdy nejmodernějším vybavením a nejpřísnějšími bezpečnostními standardy. Železobetonové jádro je však obloženo žulou a travertinem.
Budova, dokončená roku 1929, byla od počátku vybavena elektrickým osvětlením, centrálním vytápěním i klimatizací, měla vlastní potrubní poštu, telefonní ústřednu, tiskárnu, dodnes funkční výtahy „páternoster“ i vlastní garáže. Bankovní sejfy v suterénu byly dokonale zabezpečeny v tlustém betonovém jádru, které obklopovala chodba, jíž bylo možné v případě nutnosti zatopit vodou.
Bankovní trezory Petschkova paláce dnes.
Ústředí gestapa
Dřív, než nacisté obsadili celé Československo, prodala rodina Petschků bankovní palác i jiný majetek československému státu. Petschkové dobře vytušili nebezpečí, které od nacistů hrozí, zbavili se majetku a emigrovali do Velké Británie a později USA. Petschkové se zachránili, avšak jejich majetek brzy padl do rukou nacistických okupantů. Moderní a pohodlná budova Petschkova paláce se jim zalíbila natolik, že si tu udělali hlavní sídlo říšské tajné státní policie, známé pod zkratkou Gestapo (Geheime Staatspolizei). Z elegantního Petschkova paláce vytvořilo gestapo od roku 1939 až do konce války v roce 1945 místo strachu, hrůzy a utrpení. Potřebám nacistů v Pečkárně sloužilo na dvanáct set zaměstnanců.
Pečkárna, jak se paláci přezdívalo, se stala postrachem všech odbojářů a českých vlastenců. Vzniklo tu nejen ústředí s kancelářemi, ale také místo pro výslechy a mučení vězňů, kteří sem byli převáženi z věznice na Pankráci. Odhaduje se, že gestapo tu vyslýchalo více než 35 000 osob. Byli mezi nimi muži i ženy, někdy i známá jména; Vlasta Burian, Alfons Mucha, Karel Hašler, Vladislav Vančura, Alois Eliáš … Zatčení byli vyslýcháni v kancelářích jednotlivých pater, nejobávanější byla místnost č. 102 v I. patře, která sloužila jako mučírna. Na výslech zatčení čekali v tzv. biografu, prosté místnosti s dřevěnými lavicemi, kde zadržení museli nehybně a potichu sedět a čekat na výslech. Po celou dobu se dívali na bílou zeď, která připomínala bílé plátno kina.
Pečkárna - tzv. biograf, kde zadržení čekali na výslech řadu hodin.
Po válce budovu získalo Ministerstvo zahraničního obchodu a dnes je palác sídlem Ministerstva průmyslu a obchodu, které pečuje o odkaz místa. V suterénu budovy je zřízen památník Pečkárna, který autenticky přibližuje temné období českých dějin. Veřejnost si může jinak nepřístupný Petschkův palác, včetně památníku, prohlédnout při několika příležitostech, například v rámci festivalu Open House, nebo na Dnech otevřených dveří, které pořádá přímo Ministerstvo průmyslu a obchodu.
Bankovní trezory byly přestavěny na těsné cely s minimálním pohodlím a světlem.
Součástí památníku Pečkárna, umístěného v suterénu budovy, je i replika gestapácké mučírny, která bývala v místnosti č. 102 v I. patře.
Při výsleších vězňů byly používány nejrůznější biče a obušky, kterými byli vyslýchaní biti přes speciální vesty. Ty zabraňovaly vzniku podlitin, umožňovaly však způsobovat vnitřní zranění.
Řada bankovní trezorů zůstala v původním stavu. Pozoruhodná je také bezpečnostní chodba obcházející betonový trezor, vybavená zrcadly, která umožňovala strážným vidět za roh. Z chodby nebylo možné se k trezorům dostat, bylo ale možné zaplavit ji vodou.
Nejreprezentativnějšími prostory Petschkova paláce bylo 1. a 2. patro. První patro bylo laděno do bíla a stylizováno v iónském stylu.
Zasedací místnost v I. patře Petschkova paláce měla kromě klimatizace zabudovanou také skrytou koupelnu.
Výzdoba Petschkova paláce čerpá z klasických antických vzorů a je velmi propracovaná. V I. patře je zřejmý iónský sloh (detail z výzdoby chodby), ve II. patře pak styl korinstský (detail z výzdoby zasedací místnosti).
Chodba II. patra Petschkova paláce, odkud se vstupovalo do kanceláří.
Zasedací místnost ve II. patře Petschkova paláce je nejhonosnější místností budovy.
Komunikaci uvnitř bankovního domu urychlovala vlastní potrubní pošta. Na obrázku jeden ze vstupů v I. patře.
Kromě dodnes funkčních výtahů „páternoster“ měl palác i široké schodiště.
Největším prostorem Petschkova paláce a dnes největší zasedací místností je hala ve zvýšeném přízemí, která sloužila klientům banky. Právě zde byly bankovní přepážky, kde úředníci vyřizovali potřeby klientů.
* * * * * * * * * * * * *
Autor tímto děkuje Ministerstvu průmyslu a obchodu za možnost prohlídky a pořízení fotografií.
Další informace:
